AKTUALIZOVÁNO
dne 24. 8. 2025
BRNĚNSKÝ BISKUP V MORAŠICÍCH
Neděle 27. července 2025 byla pro Morašice výjimečným dnem. Obec poctila svou návštěvou Jeho Excelence, brněnský biskup Mons. Pavel KONZBUL. Přijal pozvání od hostěradického faráře Mgr. Josefa DVOŘÁKA, aby v Morašicích odsloužil slavnou Svatoanenskou poutní mši svatou.
Přípravy na tuto, v Morašicích po 110 letech nevídanou událost, zabraly několik měsíců konzultací mezi představiteli farnosti a obce. Ladil se program dne a konzultovalo materiální a organizační zajištění. Ne vše se povedlo na 100 %, snaha ale byla dosáhnout maxima možného.
Hektický byl zejména týden před návštěvou, kdy byly přivezeny lavice a pódium, které zapůjčila obec Džbánice. Místní i přespolní ženy ve čtvrtek 24. 7. 2025 pekly ve starém kulturním domě buchty a po úklidu se tam odpoledne prostírala tabule k slavnostnímu obědu.
Brzy v neděli ráno byly označeny cedulemi čtyři parkoviště pro osobní auta a od 6:30 hodin se začalo s přípravou prostor Pod Lipami, kde se bohoslužba nakonec uskutečnila. Bylo třeba tam umístit oltář, ambon, kříž, obraz svaté Anny, zvonky pro ministranty, jiné bohoslužebné předměty a lavice pro účastníky a muzikanty. Velkým strašákem bylo nejisté počasí, hrozící deštěm a nelehký úkol připravilo kostelníkovi zapalování svící na oltáři, které vítr neustále zhášel.
Ke zviditelnění obce a místního hasičského sboru sloužily obecní i hasičský prapor, který přede mší přinesli do areálu Pod Lipami uniformovaní hasiči. Důležitou přípravou na mši byla modlitba slavného růžence. Mezitím do obce přijel osobním automobilem brněnský biskup Mons. Pavel KONZBUL s řidičem Božetěchem HURTEM, který je jeho ceremoniářem a významným morašickým rodákem.
To už ale hodinky ukazovaly 9:30 a z kostela vyšlo procesí ministrantů s panem biskupem a hostěradickým farářem. V čele procesí byl nesen kříž. V úvodu bohoslužby brněnského biskupa přivítali hostěradický farář, poté starostka obce a nakonec místní kostelník, který uvítací řeč pronesl v morašickém nářečí. Biskup poté vyřkl, že takové uvítání, jako v Morašicích se mu zatím nikde nedostalo. Průběh bohoslužby nenarušil ani velmi slabý déšť a někteří přítomní nerozložili ani své deštníky. Během mše se zpívala píseň „Ejhle oltář ….“ za doprovodu dechové kapely Skaláci. Na elektronické varhany hrály a zpívaly farnice z Morašic a Trstěnic. V závěru bohoslužby byla Jeho Excelenci předána kytice a pan biskup měl připraveno i jedno nečekané překvapení. Před odchodem biskupa do kostela se zpívala naše státní a papežská hymna.
Poté co průvod ministrantů s biskupem odešli do kostela, tak ministranti rozdávali přítomným obrazovou publikaci s názvem „Toulky morašickou minulostí“, do níž byl vložen pamětní obrázek na návštěvu brněnského biskupa v Morašicích. Kostelník rozdával pamětní obrázky samostatné. Publikaci věnovala obec a obrázky nechali vytisknout farníci. Místní farnice a dobrovolníci nabízeli přítomným buchty, koláče a cukroví. Poté, co se pan biskup převlékl, tak přišel asi půl hodiny pobesedovat a vypít si skleničku vína s přítomnými občany. To mnozí velmi ocenili.
Kostelník pana biskupa upozornil, že v neděli 27. července je pro Morašice i tuctovou slavností a vysvětlil mu, že právě v tento den slavíme 12. výročí posvěcení Kaple Matky ustavičné pomoci. Kaple byla požehnána 27. 7. 2013 a připomněl, že jsme rádi, když v tento výroční den je v našich Morašicích s námi. Před slavnostním obědem pan biskup požádal kostelníka, že by se chtěl k té kapličce podívat.
Po příjezdu pana biskupa od kaple VIP hosté zasedli ke slavnostně prostřené tabuli ve starém kulturním domě. Před obědem pan biskup požehnal pokrmy. K jídlu byla knedlíčková polévka a řízek s bramborovým salátem. Menu připravil trstěnický hostinec U Parku. K pití sudová vychlyzená točená višňová limonáda, vychlazené chutné 12° pivo "Tucet Keltů" z malého místního pivovaru a víno od sponzorů. Kdo chtěl, tak si poručil kávu, ke které byly buchty a spousta zákusků z kuchyně morašických žen. Biskup v družné debatě s hosty pobyl do 12:45 hodin. V 13:00 hodin ho v Hostěradicích čekal další úkol. Posvětil tam nově zrestaurované sousoší svaté Anny. Poté odjel do Brna, kde měl večer další povinnosti.
Hosté ve starém kulturním domě besedovali dál a domů se rozešli po 17:00 hodině a pro odchozí byla připravena výslužka.
Závěrem zbývá poděkovat. V tomto příspěvku jsem mimo biskupa, jeho ceremoniáře a hostěradického faráře nikoho úmyslně nejmenoval. Za průběh příprav, ochotu přiložit ruku k dílu a jinak pomoci si zaslouží srdečné a upřímné poděkování vedení obec Morašice a to, za projevenou spolupráci a finanční krytí akce, Sbor místních hasičů, za zajištění nesení praporů a obec Džbánice, za zapůjčení lavic a pódia. Poděkování také náleží farníkům i občanům, kteří pomáhali s úklidem kostela, prostoru Pod Lipami, zajistili květinovou výzdobu do kostela i ven, pomáhali při instalování a odnášení lavic, přípravou Pod Lipami a pomáhali v kuchyni starého kulturního domu. Děkujeme i všem sponzorům, kteří poskytli své vinné produkty, zapůjčili skleničky či zakoupili dárková balení vína. Poděkování patří i ženám, které v kulturním domě i doma pekly buchty a cukroví a zakoupili na ně potřebné suroviny. Poděkování patří i těm, kdo nechali vytisknout brožurky a pamětní obrázky. Děkovat se sluší i všem účastníkům bohoslužby, kteří na tuto mši s biskupem přijeli. Víme dokonce, že několik účastníků došlo do Morašic pěšky z okolních vesnic.
Závěrem lze konstatovat, že biskupská návštěva se vydařila a spolu se světskou částí, která proběhla pod májí a v areálu hasičské zbrojnice, se naše obec zviditelnila.
Autor textu Emil VEIS, kostelník a emeritní kronikář.
PS.
Na četné prosby účastníků zveřejňuji projev v morašickém nářečí.
Morašice, 27. 7. 2025
Vaše Excelence pane biskupe,
ménem všech farníků vítéte ho nás v našéch Morasecích. V čísi kebuli vznikla mešleka voslovit Vás v moraseckým nářečí, jak mlovili naši dědóšci a bábinke. Dófám, že co Vám tade nabreptám, tomo bodete aspoň trocho rozumět. Ve svéch pazórách držím tento list vopálenýho papíro, abe to vepadalo nóblesnějic.
Jako bévalé kronikář se rád hrabo v matrikách, kronikách a ve staréch zažlótléch papírech, holoženéch v různéch archivech. Ve farní kronice sem veštrachal dvě zpráve vo tom, kdy naposled bel ve křtěncký farnosti nejaké brněnské biskup. Před 100 rokama v pondělí 25. mája 1925 vizitoval našo křtěnskó farnost biskup Norber Jan KLEIN, ale vo Morasece ani nezavaděl. Celéch 10 let předtém, ve středo 20. října 1915, bel v Morasecích Váš menovec Pavel hrabě HUYN, které v roce 1901 začínal působit jako kaplan právě ve Křtěnci, kde je náš farní kostel Povéšeň svatýho Kříža. Náš malé a pěkné kostelíček je zasvěcené svatý Anně, po morasecko Anče nebo Andule. Abech vo historii kostela dlóho nekecal, tak Vám po mši předám brožurko, kde je všecko podstatný napsany. Našprtat jo můžete až doma na Petrově.
K 230. véročí založení brněnsky diecéze vešla kniha, do který zaslal také příspěvek můj předchůdce, kostelník Petr KŘEPELA. Vím, že ste pro každé špás a tak Vám tento hósměvné příběh ve stručnosti veložim. Poslóchéte!
Po hóterko následuje decky středa. Právě v ten den belo 20. října 1915 a ve křtěnckym farním kostele hoděloval svátost biřmován biskup HUYN. Po hokončeň belo přítomném voznámeno, že pře zpáteční cestě do Brna, navštíví jeho Excelence e naše Morasece. Bela to jistě vojedinělá hodálost. V moraseckým kostele měl biskup promlovo a potym svátostný požehnáň, po kterym se Morasečtí rozcházel dom. Pan biskup nasedl do kočáro a hojížděl děděnó k Brno. Lidi, kolem kteréch kočár s koňma zrovna projížděl, s hócto poklekali a pan biskup jim z kočáro žehnal. Po chodníko kolem selnice šla take Cilka GRUNOVA a asi dva tři kroke za ňó se to rázoval Jura KOZÁBUJ. Deš KOZÁB hoslešel za sebó jet kočár, tak se během chůze votočel, abe zjistěl, jestli be už měl pokleknót. Mezitém už ale Cilka poklekla. KOZÁB vo ňo zakupl a hopadl na ňo. To už ale pan biskup projížděl vokolo nich a z kočáro žehnal i tém dvóm na hromadě. Pak se ale musel votočet na druhó strano a v ducho se tyto příhodě pohosmál.
Koně s kočárem a biskupem hojížděle dál k Brno, jen se za povozem prášelo. To tade ešče nebele asfaltke. Biskup bel už daleko za Morasecama ale Cilka s Jurem se ještě dlóhó dobo dohadovál, které z nich to zaviněl.
Po mši Vám pak tento list ručně verobenyho papíro, naškrabané v nářečí našéch předků s plandajícím veobrazením pečetě moraseckýho kostelíčka a ešče brožurko vo jeho historii, rád na památko předám. Do ty dobe prosím počkéte. Po morarecko be se to dalo vejádřet slovním vobratem: „Do tý dobe Vás nechám napnotyho jak stary kšande“.
Ešče jednó teda vítéte v našéch Morasecích.
V nářečí napsal Emil VEIS, kostelník a emeritní kronikář.
FOTOREPORTÁŽ Z NÁVŠTĚVY BISKUPA NALEZNETE NA NÍŽE UVEDENÉN ODKAZU - Nafotil Libor ONDRÁČEK
POSEZENÍ PO POSLEDNÍ MÁJOVÉ POBOŽNOSTI
Poslední májová pobožnost se letos konala u Kaple Matky ustavičné pomoci v neděli dne 1. 6. 2025. Sešli se tam farníci z Morašic, Skalice, Hostěradic, Trstěnic a Chlupic. V úvodu se zpívala píseň "Již doba blaha skoncována...". Po ní se modlil slavný růženec, zazpívala další sloka zmíněné písně. Pak následovala litanie k Panně Marii a po ní zase tři sloky písně. Pobožnost trvala asi 45 minut. Na závěr hostěradický farář udělil všem přítomným požehnání. Po skončení se všichni sešli ve starém kulturním domě v Morašicích k přátelskému posezení a popovídání.
Místní farnice tam pro všechny účastníky připravili kávou, čaj, alko i nealkoholické nápoje, zákusky, jednohubky, nakrájené salámy a sýry a jiné dobroty.
Pro zpestření dne byly pro přítomné připraveny dvě videoprojekce. První měl morašický kostelník Emil VEIS. Ten v PowerPointu v 10 slidech, přednášel o pečetích a pečetidlech a přinesl s sebou k nahlédnutí i originál otisku pečeti, kterou zakoupil od 85letého brněnského sběratele Libora KRATOCHVÍLA. Sběratel se mu svěřil, že sbírku více jak 1500 pečetí z důvodu stáří rozprodává. Po kostelníkovi si vzal slovo hostěradický farář, který nás seznámil s pamětihodnostmi Říma, kde byl spolu s višňovským farářem Pavlem KLOUČKEM a asi 50 člennou skupinou na zájezdě.
Všichni z obou prezentací načerpali nové poznatky a v přátelské diskusi a vzpomínkách jsme vydrželi posedět do 18:30 hodin.
POSEZENÍ PO POSLEDNÍ MÁJOVÉ POBOŽNOSTI
Poslední májová pobožnost se letos konala u Kaple Matky ustavičné pomoci v neděli dne 1. 6. 2025. Sešli se tam farníci z Morašic, Skalice, Hostěradic, Trstěnic a Chlupic. V úvodu se zpívala píseň "Již doba blaha skoncována...". Po ní se modlil slavný růženec, zazpívala další sloka zmíněné písně. Pak následovala litanie k Panně Marii a po ní zase tři sloky písně. Pobožnost trvala asi 45 minut. Na závěr hostěradický farář udělil všem přítomným požehnání. Po skončení se všichni sešli ve starém kulturním domě v Morašicích k přátelskému posezení a popovídání.
Místní farnice tam pro všechny účastníky připravili kávou, čaj, alko i nealkoholické nápoje, zákusky, jednohubky, nakrájené salámy a sýry a jiné dobroty.
Pro zpestření dne byly pro přítomné připraveny dvě videoprojekce. První měl morašický kostelník Emil VEIS. Ten v PowerPointu v 10 slidech, přednášel o pečetích a pečetidlech a přinesl s sebou k nahlédnutí i originál otisku pečeti, kterou zakoupil od 85letého brněnského sběratele Libora KRATOCHVÍLA. Sběratel se mu svěřil, že sbírku více jak 1500 pečetí z důvodu stáří rozprodává. Po kostelníkovi si vzal slovo hostěradický farář, který nás seznámil s pamětihodnostmi Říma, kde byl spolu s višňovským farářem Pavlem KLOUČKEM a asi 50 člennou skupinou na zájezdě.
Všichni z obou prezentací načerpali nové poznatky a v přátelské diskusi a vzpomínkách jsme vydrželi posedět do 18:30 hodin.
ŽEHNÁNÍ OPRAVENÉHO KŘÍŽE
V neděli dne 25. 5. 2025 v 17 hodin se 26 občanů nejen z Morašic sešlo se u kříže, který byl postaven na památku padlého vojína Karla SEMOTAMA. Dostavili se tam také občané z Dyjákoviček, Hostěradic, Skalice a Trstěnic. Účelem setkání bylo žehnání opraveného kříže. Nejprve se slova ujal Emil VEIS, který přítomné přivítal a krátce o padlém Karlu SEMOTAMOVI promluvil takto.
"O vojínu Karlovi ale toho moc nevíme, poněvadž vojenské archivy jsou k velké škodě neúplné a některé ročníky bohužel skartované. Karel se narodil v neděli dne 25. 11. 1894 v Morašicích č. 43 a v boji padl na dnešní Ukrajině v Kopanci u Kaluše, nedaleko Lvova také v neděli a to dne 15. 7. 1917. Jeho otcem byl kovářský mistr Karel SEMOTAM, rodák z Kadova č. 66, který žil v době (* 16. 9. 1857 + 2. 3. 1929). Matkou byla Rosalie rozená BARTOŠOVÁ, která žila v době (* 28. 8. 1862 + 6. 5. 1919). Byla také rodačkou z Kadova č. 15. Karel s Růženou měli svatbu ve středu dne 17. 10. 1883 a 6 měsíců po svatbě se jim narodil první syn. Celkem měli spolu 12 dětí, z toho 7 chlapců a 5 dívek v tomto pořadí. Petr zemřel v 15 letech, syn Jan se stal také kovářem a dožil se 79 roků, Marie se v neděli dne 28. 7. 1907 provdala za Ondřeje NOVÁKA rodáka z Václavova č. 108 a žila 79 roků, Karel zemřel ve stáří 27 dnů, Rudolf byl legionářem a dožil se 60 roků. Dalším synem byl opět Karel, který padl v Kopanci. Dcera Adéla se v úterý dne 20. 1. 1920 provdala za Tomáše JAŠE a dožila se 67 roků, Viktorie se v úterý dne 30. 5. 1922 provdala za Karla FRANKA a dožila se 67 roků, Richard zemřel ve stáří 8 měsíců a 15 dní, Cyril zemřel ve stáří 8 měsíců a 12 dní, Hilda zemřela ve stáří 3 měsíců a 16 dní a posledním dítětem byla Růžena, která se narodila v pondělí dne 19. 11. 1906 a v roce 1927 byla služebnou. V úterý dne 23. 9. 1930 se provdala za Františka INGERLEHO. Padlý Karel byl tedy v pořadí 6 dítětem a druhým v pořadí toho jména.
Kříž, před kterým dnes stojíte, nechala na své náklady postavit sestra padlého vojína Karla Adéla spolu s manželem Tomášem JAŠEM a to v roce 1947. Byl zadán kameníku HŮRKOVI o němž se mi nepodařilo zjistit nic dalšího. Kříž byl dlouhá léta v rozvalinách a údajně povalen úmyslně zemědělskou technikou.
O jeho celkovou renovaci se postarali členové Poutního bratrstva od svaté Anny z Morašic, kteří stáli u opravy všech křížů v katastru obce a jiných v blízkých vesnicích. Mým velkým pomocníkem je při této činnosti Milan POPELKA. Sami ale často na to nestačíme. Chtěl bych zde vyslovit poděkování všem pomocníkům, kteří nám pomáhali přemisťovat těžké bloky. Byli to inženýr Jindřich BALÍK bytem v Praze, Jan BRÜCK, zmíněný Milan POPELKA a Petr VEIS. Další velký dík si zaslouží morašický rodák inženýr Josef KLÍMA, který na opravu přispěl finanční částkou a zajistil autojeřáb, s jehož pomocí jsme čelní desku a kříž s Kristem na ni usadili. Také nechci zapomenout na manžele ŠKODOVI, kteří vyhledali a poskytli fotku padlého vojína a uhradili finanční obnos za její zhotovení. Poděkování také patřilo panu inženýru PEVNÉMU za umožnění vjezdu ke kříži po osetém poli. Děkování si také zaslouží farář Josef za požehnání kříže a všichni přítomní, které neodradila ani zatažená obloha, ze které se občas sneslo pouze pár dešťových kapek."
Poté se ujal slova hostěradický farář Josef DVOŘÁK, který pronesl žehnací modlitbu a kříž požehnal a pokropil svěcenou vodou.
Na závěr dostal slovo občan Milan POPELKA, který je odborníkem na I. světovou válku a pro přítomné představil část své sbírky bodáků a detailně je popsal. Po ukončení akce se občané asi čtvrt hodiny mezi sebou bavili a diskutovali. Byl to pěkně a plodně strávený podvečer, který byl plný smíchu a nesl se v duchu přátelské nálady.
Po žehnání na můj e-mail přišlo několik ohlasů, z nichž cituji slova potomka Karla SEMOTAMA Jiřího ŠKODY, který bydlí v Dyjákovičkách a žehnání byl s manželkou přítomen. „ Chci ti poděkovat. Dílo je důstojné a svěcení překonalo moje očekávání. Překvapila mne účast občanů, kteří měli o událost zájem. Přínosný byl i doprovodný program, jak tvoje přednáška o osobě mého prastrýce, tak výstavka chladných zbraní z 1. světové války. A Důstojný otec, to je kapitola sama o sobě. Důkladný, pohotový, veselý, přívětivý, lidový. Takového člověka si važte a až se s ním budeš bavit, tak mu ještě jednou za mne poděkuj. Krásný člověk!“
VZPOMÍNKA NA KONEC II. SVĚTOVÉ VÁLKY V MORAŠICÍCH A TRSTĚNICÍCH
V Morašicích a naší farní obci Trstěnice jsme si zavzpomínali na konec II. světové války a na to, že v Evropě po dlouhých šesti letech krvavých a nesmyslných bojů zavládl mír.
V obou obcích byla sloužena bohoslužba. V Morašicích začala v 9:30 hodin a po ní jsme se sešli u pomníků padlých, kde byl položen věnec a zazpívali jsme si naši státní hymnu. Tam nás jménem obce uvítala jedna ze zastupitelek. Poté předala slovo emeritnímu kronikáři který přítomné dvacítce hostů den osvobození připomněl takto:
Vážení přítomní.
Historie je někdy plná paradoxů. Otcové a dědové těch, kteří dnes mezi sebou válčí na Ukrajině, nás osvobodili od fašismu a přinesli do našich končin mír. To je nezpochybnitelný historický fakt. Važme si toho.
Dovolte mi, abych krátce na květen roku 1945 zavzpomínal. Autentických zápisů o osvobození Morašic se dochovalo velmi málo. Ze ztracené obecní kroniky čerpat nemůžeme. Dvě následující strohé zprávy máme z jednacích protokolů obecního zastupitelstva.
Dne 8. května kolem 15 hodiny, přijíždí a přichází do Dolného konce obce první skupina příslušníku Rudé armády v čele se staršinou GRAČEVEM. Právě zde je uvítali první občané Morašic. Poté se oddíl přesunul a zastavil před obecním úřadem. Ve své rodné řeči si mohli rudoarmějci přečíst nápis „Da zdravstvujet Krasnaja armija“. Poté jejich velitel do obecního jednacího protokolu nechal zapsat česky toto: „Obec Morašice obsazena Rudou armádou v 15:00 hodin 8. května 1945. Početným předním oddílům gv.st. POSTĚRNAKA vyšli v ústrety demonstrující s prapory a nápisem, Ať žije Rudá armáda. Všichni obyvatelé vítali gardisty květinami a všechny častovali. Demonstrace organizována ředitelem místní školy a vlastenci. Radostně a vesele nás vítali. - gv. st. GRAČEV. 8. 5. 1945“.
Druhou zprávu podle stylu písma zapsal Antonín ČÍHAL, který byl tehdy předsedou správní komise. Všude se publikuje, že osvoboditelem Morašic byl gv, st. FAČEV. Níže uvedený zápis pak azbukou podepsal gv. St. GRAČEV a svoje příjmení ještě tiskací azbukou pro jistotu potvrdil v závorkách.
Poznámka: Rozdíl času osvobození v obou zápisech není chybou, ale posloupností zápisů, které se zapisovaly v různou dobu, kdy se uvedl čas zápisu. K osvobození došlo prvním vstupem vojáků do Morašic, což mohlo být i před krátce před 14. hodinou.
Nyní Vám přiblížím, jak na květen roku 1945 zavzpomínali dva pamětníci. Prvním byl můj děda Bedřich, který byl mezi prvními, kdo se s rudoarmějci setkal, mně o tom vyprávěl tento příběh. Ten si pamatoval a potvrdil i můj tatínek, kterému tehdy bylo 18 roků a který byl také očitým svědkem. Bydlíme na samém východním cípu vesnice a právě od Skalice a Chlupic jsme rudoarmějce vyhlíželi od křížku Pod Kaštany, kde jsme se sousedem Josefem TESAŘEM často sedávali na lavičce a besedovali. Jako malý chlapec jsem jejich historky rád poslouchal. Na příchod rudoarmějců vzpomínali takto. Když jsme v dálce zahlédli pohybující se osoby, tak jsme jim šli naproti. Vojáci před námi nedůvěřivě zaléhali k zemi s obavami, kdo k nim jde. Jejich velitel jel na koni. Po příjezdu k nám se nás zeptal, jestli v obci nejsou Němci. Poté co jsme ho ujistili, že již odtáhli, tak dal vojákům pokyn k dalšímu postupu. Jedna část vojska vstoupila do Morašic za domem TESAŘOVÝCH č. 84, další část prošla mezi zmíněným domem a našim domem č. 104 a zbývající pokračovali polní cestou okolo Luk k VRANOVÝM č. 109. Dvě první skupiny se setkaly před domem Jana Augustina FENDRICHA č. 67, který tam na ně čekal s lahví slivovice a začal vojákům nalévat. Velitel ale dal rázný pokyn nic nepít. První musel ze sklenice ochutnat FENDRICH. Panovala pochopitelná nedůvěra. Poté co se FENDRICH napil, tak bez obav popíjeli i rudoarmějci. Po chvíli odešli a u KOCÁBOVÝCH č. 66 se setkali se třetí skupinou. Měli s sebou harmoniku a bubínek, tam se zastavili a harmonikář začal vyhrávat.
K rudoarmějcům se s tatínkem připletl i druhý dosud žijící pamětník malý chlapec Vladimír POKORNÝ, který mi vyprávěl, že ho nechali na onen bubínek také zabubnovat. Zřejmě poté propadl muzikantskému řemeslu a celý život hrával na různých zábavách a muzicíroval. I jeho otec byl muzikantem, harmonikářem. Naše generace chodila na zábavy, kde v hudební skupině FIALŮ Vladimír hrával. Za hraním na tanečních zábavách v okolí, neváhal dojíždět až z Brna.
Poděkování si zaslouží Vinařský spolek Morašice, který přítomným daroval 3 lahve kvalitního vína a sklenice. Při vínu jsme si asi třičtvrtěhodinku povídali a poté se rozešli a rozjeli do svvých domovů. Potěšitelné je, že tato vzpomínková akce přilákala do Morašic také některé občany z Horních Kounic a Vítonic.
V Trstěnicíh začala vzpomínka mší svatou ve 14. hodin. Po jejím skončení jsme za doprovodu kostelních varhan zaspívali naši státní hymnu a přidali k ní její slovenskou část. Poté zazněly vzpomínky na II. světovou válku a její ukončení, jak je zaznamenali tehdejší kronikáři v obcích Trstěnice, Morašice a Džbánice a jak na příchod rudoarmějců zavzpomínali pamětníci. Za Morašické byl přizván emeritní kronikář Emil VEIS. Zprávách z Trstěnic připravila Eva KUGLEROVÁ a z osvobození Džbánic připravila a přednesla Jana PÁRALOVÁ mladší. Po skončení, většinou čtených vzpomínek, jsme se všichni přesunuli k pomníku na náves, kde byl položen věnec a poté nás tam, na rozdíl od Morašic, uvítala starostka obce Trstěnice, která pronesla uvítací a uvodní slovo. Po ní se řeči ujal hostěradický farář, který zdůraznil, že míru je třeba si vážit a s úctou zpomenou na ty, kteří obětovali život za svobodu od jařma fašismu. Dalším bodem programu byl přesun pěšky na kopec Vysoká, kde organizace Orel nechala postavit kříž, kde je na čelní desce tento nápis, cituji: KRISTUS VÍTĚZÍ NA PAMÁTKU VÍTĚZSTVÍ DOBRA NAD ZLEM A OSVOBOZENÍ VLASTI VĚNUJE ČSL OREL TRSTĚNICE L.P.1945. Tam jsme si všichni, za doprovodu elektronických varhan zazpívali píseň od Jaromíra VEJVODY "Škoda lásky". Trstěničti farníci tam měli v polních podmínkách, asi pro 40 hostů, připraveno pohoštění a to napečené buchty a koláče, různé druhy sýrů, nakrájené salámy a chléb. K pití zase víno a minerálky. Kdo chtěl, tak si mohl nad ohněm opéct klobásu. Hovory v přátelském duchu trvala velmi dlouho. První hosté se z kopce Vysoká začali rozcházet po hodině.
NA POUŤ K NÁM ZAVÍTÁ BRNĚNSKÝ BISKUP
Pouť se v Morašicích slaví vždy na svatou Annu, které je zasvěcen zdejší kostel a jejíž jméno je v kalendáři každoročně zaznamenáno 26. července. Letos tento poutní den připadne na neděli 27. července. Máme přislíbenou účast brněnského biskupa, který zde odslouží slavnou poutní mši. Naposledy naší trstěnickou farnostm navštivil brněnský biskup právě před 100 roky. Do Morašice ale nepřicestoval. Do Morašic zavítal brněnský biskup před 110 roky a byl jí Pavel Hrabě HUYN. Velmi se na biskupskou návštěvu těšíme.
Zapsal Emil VEIS, emeritní kronikář a člen Poutního Bratrstva
VIDEO PŘEDNÁŠKY PRO OBČANY
V zimním období uspořádal emeritní kronikář a člen Poutního Bratrstva Emil VEIS dvě video přednášky pro občany všech věkových kategorií.
První přednáška nesla název „Znáte názvy místních polních tratí?“ a uskutečnila se v neděli dne 23. ledna 2025. Přišla na ní asi dvacítka občanů, kteří se na ni dozvěděli kde se nacházejí polní tratě s názvy Rasufka, Fana, Velká Niva, Zvonica, Za Peklem, Ho Mohyle, Kortlos, Šlotoperk, Jámy, Kančár, Na Podsetkách, Špilberk, Sádek, Ho Boroviček, Ho Cihelne, Hóvoz, Pd Véhonem, Na Tálkách, Dolna, Ho Salaše a Na Sádlerovým a jiné. Poslední název trati je odvozen zřejmě od příjmení SATTLER.
Druhá přednáška se uskutečnila v neděli dne 23. února 2025 také od 14. hodiny a měla téma „Jak se v Morasecích mlovilo“. Účast byl stejná jako na předchozí předníšce. Navíc si ji přišla poslechnout i kronikářka sousední obce Želetice paní Jaroslava RUCKÁ s manželem. Přednášející si pro posluchače připravil asi 14ti minutové čtení příběhu, do kterého se snažil vtěsnat co nejvíce výrazů ze slovníku nářečí našich dědů, kde má evidováno přes 660 většinou zapomenutých slovních výrazů. Po přečtení následovala krátká asi 10 minutová přestávka, ve které proběhla neformální diskuse. Po přestávce přednášející text psaný v nářečí přetlumočil do sposovné češtiny. Posluchačům objasnil, do znasmenají slovní výrazy jako šajstroch, podlžka, racocha, řitěca, vonočke, hóringl, cambal, pobočák, caňk, štulna, šprošla, šeksne, třasprdélka, kodla, raťafák a mnoho dalších neznámých pojmenování, které znali a používali naši předci v běžné mluvě?
Ve stručnosti zde uvedu krátký úryvek textu, který se četl v nářečí, cituji:
"Vo štyry baráke dál se Staré Rakušák zastavil před votevřeném forhózem a skrz něho bel vidět celé malé dvůr. Z chlívka se znenadání vevalel statné krmik a bórá pargan zašprajcované jenom racochama. Za ním vekulhala menší mulina. Bel to ale kripl. Voba hopalovali k hnojisko, kde poděvočeli dva nic netušící moráke. Malá šopa na dvoře sotva drží pohromadě, padají z ní kředlce a nemá žádnó rýno. Hospodář je známé šlompák, hňop a hamón. Dlóho chrní a má jen jedno staró kulhavó hajtro. Krmik hypl do jedný podpěre a v tom se přetrhla šňura na prádlo. Na zem popadele vepraný fusakle, vonočke, bombarďáke, kazajke a sokně. Na pompě seděl kukiriháč a údivem chraplavě zakokrhal. Vtom se z kocheně vepajdala na dvůr hospodyňa, spráskal rokama, zakaboněla se a zahartusela. Pak na svýho starýho rozlobeně zakřečela. „Dáš to všechno do cajko! Zavři forhóz, abe z toho sósedi neměli divadlo a hned se tomluj za mnó do kocheně! Potřebujo vemect komín. Na plotně v kastrólech s kředlama vařím voběd. Kóřijóu mě kamna a voheň sotva hoří. Poď se také zakósnot do čersvě hopečenýho cvibocho a jabkový štrudle. Pak v seknici pověš dva firhoňke a sprav polámaný štokrdle. Na otomano se veměň postlaňko, hoklď se svý rozchlastaný věce, kšiltovko, hubertus a svó smradlavó fajfko!“ Dokončela svůj zlostné monolog hospodyňa.“
Na obou přednáškách se účastníci dobře pobavili a využili tak část dvou odpoledních nedělí.
Zapsal Emil VEIS, emeritní kronikář a člen Poutního Bratrstva
OSVĚTLENÍ KAPLE OPRAVENO
Obec ve spolupráci s Josefem ESTERKOU se postarala o to, že osvětlení kaple je zase funkční. Patří jimza to poděkování.
KRÁDEŽE U KAPLE ZJIŠTĚNY DNE 3. a 31. října 2024
Po delší době došlo opět k odsouzení hodnému činu. V areálu kaple někdo z nenechavců odcizil světlo i s žárovkou a paticí. Světlo bylo instalováno v zemi a osvětlovalo kapli zevnitř. K demontáži světla je potřeba mít určité nářadí, bez něhož nelze osvětlení vyjmout. Pachatel proto musel být na tento zločin připraven a vykonal jej s úmyslem. Na krádež se přišlo dne 3. října. Dne 31. října se zase někdo pokusil ukrást levý světlomet osvěcující kapli zvenku. Odšroubován byl kryt. Šrouby se našly poblíž. Světlomet byl povolen a položen na zemi. Pachatele zřejmě někdo vyrušil a krádež tak nedokonal. I pro tento zločin musel být pachatel vybaven nářadím.
ŽEHNÁNÍ KŘÍŽE A DĚKOVÁNÍ ZA ÚRODU - 25. 8. 2024
Letos byl v našem blízkém regionu opraven další kříž. V neděli dne 25. srpna 2024 se v 17. hodin uskutečnilo žehnání opraveného kžíže, stojícího vlevo u silnice před obcí Chlupice. Kříž opravil kameník z Lesonic. Opravu zorganizovali hostěradičtí farníci, členové našeho Poutního bratrstva, kteří s námi chodí pěšky do Hlubokých Mašůvek. Sponzorem akce byl Agroservis Višňové, jehož ředitel Ing. Jiří PEVNÝ byl akci také přítomen. U kříže se sešlo 23 občanů. Kříž požehnal a děkovnou modlitbu za letošní úrodu pronesl hostěradický farář Josef DVOŘÁK. Po skončení akce nás pozval na faru, kde bylo pohoštění. Přátelské setkání skončilo krátce před 21 hodinou.
PĚŠÍ POUŤ NA VELEHRAD - 19. až 24. 8. 2024
Letos se z Vranova nad Dyjí, vydalo v pondělí dne 19. 8. 2024 směrem na Velehrad pouze 24 poutníků. Tento rok vyhlásil brněnský biskup Mons. Ing. Mgr. Pavel KONZBUL Dr. jako rok evangelizace - což pěší poutě splňují. Ve Znojmě se k poutníkům přidali také dva členové „Poutního bratrstva od svaté Anny z Morašic“ a to pisatel těchto řádků a Milan KRATOCHVÍL, morašický rodák v současné době občan Skalice a tamní místostarosta. V Morašicích bylo také jedno z tradičních zastavení. Po krátké pobožnosti v kostele, dostali poutníci občerstvení a to buchty, ledovou kávu a zmrzliny. Před odchodem vzniklo před kostelem společné foto.
Z Morašic se poutníci vydali do sousední Skalice, Další zastavení bylo na faře v Hostěradicích. V Hostěradicích se k nám přidali dva portugalští skauti, kteří s námi došli až do Miroslavi. Po dojití do Miroslavi jsme tam měli zajištěn nocleh. Při putování v dalších dnech jsme končili a přespávali ve středu v Blučině, ve čtvrtek ve Věteřově a v pátek v Tupesích.
Ve středu dne 21. 8. 2024 nás v Loděnicích čekalo na dvoře fary občerstvení. V Medlově byly na oběd měkoučké řízky s kvašáky. Do Hrušovan u Brna se chodí od státní silnice polní cestou. Asi po 400 metrech chůze se pisatel těchto řádků ohlédl do lesa, kde leželo nehybné tělo člověka. Procesí se celé zastavilo. Mezi poutníky byla také zdravotní sestra v penzi. Ta zjistila, že se jedná o paní a po chvíli ohledání nám oznámila, že ještě žije. Kolem ní ale byly 3 lahve tvrdého alkoholu a jedna láhev s džusem. Jedna lahev byla vypita a v druhé zbyla polovina. Třetí lahev byla zatím nedotčena. Ve 35° vedru, které ten den panovalo, to byla vražedná kombinace. Paní se po notné chvíli probrala, byla zmatená a hovořila v duchu, že tu chtěla zemřít, poněvadž ji manžel i syn neustále bijí. Po chvíli pokračovalo procesí dál směrem do Hrušovan u Brna. S opitou paní zůstala na místě zdravotní sestra a jeden poutník, zaměstnanec Charity. Ti pak na místo přivolali policii. V Hrušovanech místní farníci pro nás přichystali další dobroty a to obložené chleby namazané rybí pomazánkou a hlavně dostatečné množství tekutin, které je třeba během chůze neustále a pravidelně doplňovat. Před dlouhou táhlou obloukovitou pěší a zároveň asfaltovou cyklostezkou se nám velmi hodilo občerstvení Kofolou. To nám do Blučiny zbývala asi hodinka chůze.
V pátek ráno dne 23. 8. 2024 poutníky z Věteřova vyprovodil tamní pan starosta a pak jsme za zpěvu písní vyrazili ve svižném tempu dál. Vyšlo nás 38. Pro některé je páteční etapa nejkrásnějším úsekem, protože vede přes buchlovské lesy. I letos se tam přes důrazné pokyny opět někteří ztratili, ale zase se rychle našli. Ještě před dojitím do Tupes se některé proudy setkaly tradičně na hoře svatého Klimenta, kde byla společná modlitba s požehnáním na další cestu. V tupeské škole, kde se přespávalo, na poutníky čekalo milé přijetí i výborný guláš. V místní kapličce sloužil Mons. Jindřich Bartoš mši svatou.
V sobotu došlo procesí do Velehradu. Ze všech proudů tam došlo celkem 222 poutníků, z toho bylo z vranovské větve 52 poutníků. V místní bazilice byla pro všechny příchozí, slavena mše svatá se začátkem v 10:30 hodin, které předsedal farář ze Starého Města P. Miroslav SUCHOMEL, předseda Matice cyrilometodějské. Měl velmi emotivní kázání, ve kterém poutníky povzbudil a zároveň varoval, aby neupadli do pokušení iluze stability a soběstačnosti.
ODKAZY NA WEB:
PĚŠÍ POUŤ DO HLUBOKÝCH MAŠŮVEK - 6. 7. 2024
Od roku 2004 se každoročně účastníme pěší poute do Hlubokých Mašůvek, které je duchovním centrem Znojemska. Během pěší poutě projdeme polními cestami a přírodou a postupně pouze dvěma obcemi a to Horními Dunajovicemi a Plavečí.
Letošní rok šlo pouze 5 účastníků a to 1 občan Hostěradic a morašický rodák, dva občané z Míšovic a 2 z Morašic. do Mašůvek jsme došli krátce před 16 hodinou a ůčastnili se duchovního programu a poutní mše, kterou odsloužil Pater Pavel ŠENKYŘÍK, biskupský vikář pro pastoraci a vzdělávání.
PĚŠÍ POUŤ DO MARIAZELL - 3.5 až 2. 6. 2024
Od roku 2009 každoročně, po svátku Těla a Krve Páně (Božím Těle), putují někteří členové Poutního bratrstva pěšky do rakouského poutního místa Mariazell. Až do loňského roku byla tato významná pouť spoluorganizována s poutníky z rakouské farnosti Pazdorf a z třebíčské farnosti a všechno jsme měli předem zajištěno. Pro letošek se podmínky změnily a každý poutník jde pouze za sebe. Každý si proto bude vše zařizovat sám.To je příležitost, která se jen tak nenaskytne. My z Morašic jsme se do Mariazell vydali jiř ve čtvrtek dne 30. 4. 2024 na svátek Těla a Krve Páně. Ze čtvrtka na pátek jsme si už zajistili nocleh v Hofstettenu, z pátka na sobotu v Annabergu a ze soboty na neděli v Mariazell, kde byla v bazilice v neděli dne 3. 6 . 2024 ve 14 hodin sloužena pro nás poutníky v bazilice mše. Po mši jsme se úzkokolejnou železnicí Mariazellerbahnem dopravili k osobnímu autu, které jsme ve čtvrtek odstavili v Hofstettenu a odtud s ním odjeli domů. Vlak z Mariazell odjížděl v 16:05 hodin.
Během pěší poutě jsme několik dní procházeli krásnou alpskou krajinou. Lahůdkou bylo překrásné udolí s vodopády pod horou Ötscher zbvané Ötschergraben s několika vodopády, několika mostky pro pěší, úzkými průlezy vytesanými ve skalách a lávkami zavěšenými několik desítek metrů nad protékající řěkou s mnoha peřejemi. Pěší putování s sebou nese i nemalé obtíže. Téměř dva celé dny jsme šli v dešti s velkými batohy a obtíže jsme hravě překonali. Tak už to ale o poutích bývá na rozdíl od dovolených, kdy si kvůli špatnému počasí člověk zanadává a zůstane raději v teple hotelu či privátu. I přesdeštivé počasí jsme potkali spoustu turistů z toho mnoho Čechů a Moravanů.
ŽEHNÁNÍ HŘBITOVNÍ VCHODOVÉ BRÁNY
Můžeme být jen rádi, za některé morašické rodáky, kteří nezištně pomáhají obci v mnoha oblastech dění. Jedním z nich je Josef KLÍMA, který obci daroval novou hřbitovní vstupní bránu. Je to hodnotná a poctivá kovářská práce v hodnotě kolem 150 000 Kč.
Na místo byla namontována na podzim roku 2023. V neděli dne 19. 5. 2024 jsme byli svědky jejího žehnání hostěradickým farářem Josefem DVOŘÁKEM. Přípravy na oslavu začaly již během týdne, kdy místní farnice napekly buchty. Do akce se zapojili i někteří hasiči, občané, vinaři, obecní pracovníci a pochopitelně také tři členové našeho Bratrstva. Jmenovaní pomáhali jednak s pečením buchet, ale také se stavěním stanů, nebo organizačně či sponzorsky. V neděli od 8. hodiny ranní se stavěly čtyři nůžkové stany a instalovaly se pod ně rozkládací sedací soupravy, které zapůjčila obec. Obec také zapůjčila jeden rozkládací stan a zbylé tři další bezplatně na akci poskytla obec Džbánice. Jiná skupina připravovala maso na kotlíku. Vinař Josef KRATOCHVÍL zase na akci daroval víno.
Akce "Žehnání vstupní hřbitovní brány" začala ve 14 hodin, kdy se ujala slova Jiřina HERMANOVÁ, která seznámila přítomné krátce s historií hřbitova, kterou pro ni vyhledal v archivech jiný člen Bratrstva. Poté náleželo slovo donátorovi brány Josefu KLÍMOVI, který zavzpomínal na své mládí, vrstevníky a zdůraznil, že vše dělá nezištně a neumí závidět. Po něm místostarosta obce ocenil práci bývalé starostky Jiřina HERMANOVÉ, pod jejímž vedením obec realizovala asfaltovou cesta ke hřbitovu a také zásluhy bývalého starosty Zdeňka WEISE, za jehož působnosti se začaly realizovat svépomocí chodníky na hřbitově. Nakonec místostarosta poděkoval Josefu KLÍMOVI a ocenil jeho zásluhy, které pro obec koná.
Pak již následoval nejdůležitější okamžik oslav a to požehnání brány hostěradickým farářem, který pronesl žehnací modlitbu a svěcenou vodou bránu pokropil. Ke slovu, či zpíše zpěvu se nyní dostal pěvecký sbor Mužáci, který přítomným zazpíval několik písní.
Po doznění zpěvu se místní i přespolní hosté,přesunuli do prostoru hřiště U hřbitova, kde bylo pro ně připraveno posezení pod rozkládacími nůžkovými stany. Setkání pod stany se neslo v přátelském duchu. K jídlu byly čerstvé domácí buchty a maso na kotlíku. K pití třeba pivo, víno a káva. Co komu chutnalo a vše bylo zdarma. Hosté se rozcházeli mezi 17. a 18. hodinou a v mysli si domů odnášeli hezký zážitek z krásné akce a poznatek, že každý může nějakým dobrým počinem přispět ke zdaru jakékoliv akce.
PĚŠÍ POUŤ DO MARIAZELL - PŘIPOJTE SE
Od roku 2009 každoročně, po svátku Těla aKrvre Páně (Božím Těle), putují někteří členové Poutního bratrstva pěšky do rakouského poutního místa Mariazell. Až do loňského roku byla tato významná pouť spoluorganizována s poutníky z rakouské farnosti Pazdorf a z třebíčské farnosti a všechno jsme měli předem zajištěno. Pro letošek se podmínky změnily a každý poutník jde pouze za sebe. Každý si proto bude vše zařizovat sám.To je příležitost, která se jen tak nenaskytne. My z Morašic se do Mariazell vydáváme ve čtvrtek dne 30. 4. 2024 na svátek Těla a Krve Páně. Ze čtvrtka na pátek jsme si už zajistili nocleh v Hofstettenu, z pátka na sobotu v Annabergu a ze soboty na neděli v Mariazell, kde je v neděli dne 3. 6 . 2024 ve 14 hodin sloužena pro nás poutníky v bazilice mše. Po mši se úzkokolejnou železnicí Mariazellerbahnem dopravime k osobnímu autu, které jsme ve čtvrtek odstavili v Hofstettenu a odtud s ním odjedeme domů. Vlaky z Mariazell odjíždí v 16:05 a v 17:05 hodin.
Kdo by chtěl také samostatně dva či tři dny do Mariazell putovat pěšky, tak si s předstihem zamluvte nocleh a sjednejte pojištění na cestu. Únosné je jít pěšky denně okolo 30 km. Věříme, že v Mariazell uvidíme tváře jak známých poutníků a snad i některých nových, kteří tuto výzvu přijmou a rozhodnou se několik dní strávit v krásné alpské krajině.
CYKLOPOUŤ KE KLEMENTU HOFBAUEROVI DO TASOVIC
V sobotu dne 16. března 2024 se konala cyklopouť z Brna do Tasovic, kde se v Kostele svatého Klementa Maria Hofbauera konala vzpomínková slavnost s bohoslužbou. Z Brna vyjelo ve 4 hodiny ráno pět cyklistů, v čele s naším přítelem Karlem POTÁČKEM, který celou akci organizoval a jako jediný jel na jednokole. Pozvánku na pouť přijel vyřídit do Marašic, dva dny před jejím konáním, zakladateli Poutního bratrstva. Při té příležitosti si také prohlédl náš filiální kostel svaté Anny. Cyklopouti se zůčastnili i dva členové Bratrstva. Jeden jel s nimi na kole, druhá osoba do Tasovic přijela osobním autem. V 16. hodin, v tasovickém kostele svatého Klementa Maria Hofbauera, odsloužil mši Václav SLOUK, farář ve farnosti u kostela sv. Jiljí v Brně-Komárově, prezident Diecézní charity Brno a probošt Královské stoliční kapituly sv. Petra a Pavla v Brně. Našemu příteli a organizátoru cyklopoutě se doslalo v závěru mše slovo a před všemi hosty a přítomnými vyslovil tuto odvážnou myšlenku: "Klement Maria Hofbauer je vidět, ale není slyšet". Na základě této myšlenky bylo rozhodnuto, že se nechá ulít zvon, nesoucí jméno "Klement Hofbauer", který bude umístěn do věže kostela v Dyji. Hned následující den bylo zřízeno transparentní konto, na které mohou dárci a donátoři zasílat finanční dary potřebné na výrobu zvonu. Jsme rádi, že Karel naše Bratrstvo na tuto cyklopouť nyrychlo pozval. Poznali jsme tam zase nové tváře a na setkání ve velkém sále jsme mohli s nimi diskutovat a také ochutnat spoustu pakařských výrobků, které byly pro hosty naservírované na dlouhém stole.
KAŽDOROČNÍ SETKÁVÁNÍ REGIONÁLNÍCH HISTORIKŮ
V úterý dne 27. února 2024 se v Petrovicích uskutečnilo setkání občanů, kronikářů a osob které zajímá historie rodné obce včetně událostí v okolních obcí. Tohoto setkání se účastní také tři členové našeho Poutního bratrstva, aby rozšířili své vědomosti a vzdělávali se. Každý účastník si může připravit příspěvek na téma, které si sám vybere. Příspěvky se přítomným prezentují ústně a prostřednictvím videoprojektoru na velkoplošné plátno. Dva členové Bratrstva měli připravenou prezentaci. Jeden na téma starostové "Morašic od roku 1705" a navíc další "Barevná lavírovaná perokresba Morašic z roku 1740". Druhý člen prezentoval také dvě témata a to "Vývoj kalendářů" a "Kvatembrové dny během roku". Zajímavý příspěvek měl Bronislav GRUNA na téma "Šibenice v Moravském Krumlově". Několik účastníků tam přineslo nově vydané knihy o historii svých i okolních obcí. Setkání začalo v 16 hodin a skončilo po 21 hodině.
SETKÁVÁNÍ OBČANŮ - DEBATNÍ KLUB ČI KROUŽEK
V úterý dne 9. ledna 2024 se ve starém kulturním domě uskutečnilo první setkání občanů, kteří si chtěli sdělit své zkušenosti. Mezi dvacítkou přítomných byli i 4 členové Poutního bratrstva od svaté Anny. Na prvním setkání se domluvily týdenní frekvence těchto akcí a jejich začátek. První setkání trvalo 2,5 hodiny a přítomní si na něm sdělovali různé poznatky ze života a dění jak v obci, tak ze svého soukromí a z činnosti spolků. Došlo i na koníčky, které koho zajímají a kterými by mohli obohatit a naplnit programy dalších setkávání.
Při posezení v přátelském duchu přijde vhod i něco na zub. K pití se podávala káva, čaj a červené víno. Ze zákusků bábovka a sýrové tyčinky. Všechny dobroty přinesli a napekli účastníci setkání.
V setkávání pokračujeme každý týden. Probírá se na něm dění v obci, mluvíme o historických událostech a byla tu i ukázka pletení ponožek. Pokaždé někdo přinese něco dobrého k zakousnutí, což se hodí ke kávě a čaji. K pití bývá i dobré víno, destiláty, které se popíjejí pouze v rozumné míře. Je vidět, že se zde začala scházet skupina občanů, kteří si mají o čem popovídat.
Na tuto akci se doatavují i někteří rodáci, kteří v současné době bydlí jinde. Rádi se s námi popovídají a zavzpomínají na své mládí, kdy tu žili. Navštivili nás Jana rozená SEMOTAMOVÁ, která bydlela v Morašicích v č. 87, Jan HERMAN bydlel v. č 35 a Josef KLÍMA v č. 111. Na posledním setkání byla ukázka vrtání vyfouklých vajíček a pletly se tam žíly.
V setkávání pokračujeme každý měsíc a to vždy první úterý v tom kterém měsíci.
EXKURZE S PROHLÍDKOU PODZEMÍ V HOSTĚRADICÍCH A CHLUPICÍCH
Zakladatel Poutního bratrstva domluvil prohlídku hostěradického podzemí. Začínali jsme podzemím v Míšovicích v sobotu dne 13. ledna 2024, kdy se uskutečnila prohlídka podzemních prostor, chodeb a lochů v katastru této obce. Podzemím nás provedl studovaný geolog. Výbava byla předem daná. Neobešli jsme se bez svítilen a čelovek a vhodného oblečení. Sraz účastníků byl ve 14:00 hodin v Míšovicích před posledním domem vlevo, kde geolog Jiří LUDVÍK bydlí.
Prohlídka podzemí se protáhla na 2,5 hodiny. Navštívili jsme hned několik chodeb a vstoupili do nich několika vchody. Některé prostory jsou zčásti zasypané, jiné bez poškození. Na stěnách se zachovalo mnoho vyrytých autentických nápisů z let 1889 a mladších. Zajímavé byly nápisy z let II. světové války. Některé nápisy z tohoto století tam zanechaly děti při svých návštěvách. Podzemí je také zimoviště dvou druhů netopýrů, kteří viseli za nožičky hlavou dolů. Nejstarší vytesaný nápis v kameni je letopočet 1770 na kamenném trámu jedněch dveří, vedoucích do sklepa z preshausu. Prohlídka se nám líbila a domluveno je její pokračování.
CO SE UDÁLO V ROCE 2023
ŽEHNÁNÍ ADVENTNÍCH VĚNCŮ - 3. 12. 2023
Také s nástupem adventu se v domácnostech a na venkovních obecních prostranstvích objevují adventní věnce. Na 1. neděli adventní byl v morašickém kostele požehnán adventní věnec určený pro interiér kostela. K požehnání si ho tam také přinesli i někteří místní občané. Po skončení bohoslužby se účastníci mše přesunuli před nový kulturní dům, kde byl instalován velký adventní věnec. Ten po krátkém obřadu, čtení a přímluvách požehnal hostěradický farář Josef DVOŘÁK. Akci byla přítomna také starostka obce. Zhotovení venkovního adventního věnce zorganizovala obec Morašice, ten do kostela zhotovují tradičně manželé VEISOVI.
OPRAVA KŘÍŽE - 2023
Již jen nejstarší morašičtí pamětníci znající názvy polních tratí také ví, kde se nacházejí. V polní trati zvané U Kříže byl v roce 1915 vztyčen kříž z bílého mramoru. Až do letoška byl ve velmi zchátralém stavu. Vršek kříže byl stržen a litinová postava ukřižovaného Krista byla zcizena neznámým pachatelem. Tento stav nedal spát některým členům Poutního bratrstva od svaté Anny, jehož hlavní náplní jsou především poutě na známá Mariánská poutní místa. Vloni na podzim bylo rozhodnuto, že zchátralý kříž bude opraven k příležitosti 770. výročí první písemné zmínky o Morašicích. Člen výše jmenovaného Bratrstva a pisatel těchto řádku již v minulosti renovoval několik křížů a pustil se i do renovace tohoto kříže. S renovací bylo započato na podzim roku 2022, kdy stržený vršek kříže byl odvezen do dílny renovátora. S převozem vypomáhal občan a člen bratrstva Milan POPELKA. Bylo třeba zašlý a znečištěný mramor očistit, nakonzervovat. Bylo také třeba sehnat litinový odlitek Krista v odpovídající velikosti. Odlitek ale nesl značné známky koroze. Ta byla odstraněna otryskáním ve firmě Trybox. Poté byl odlitek natřen černou kovářskou barvou a na ni byl nanesen zlatý nátěr. Poté byl litinový korpus upevněn na kříž a zajištěn proti odcizení.Tyto práce byla ukončeny v průběhu zimních měsíců v dílně pisatele.
V březnu pokračovaly práce v terénu. Celý povrch kříže musel být očištěn obroušením. Zejména reliéf obličeje Panny Marie si vyžádal hodně práce a přesnosti, aby nedošlo ke zkreslení obličeje. Také další zdobné prvky se nečistily snadno. Některé plochy byly poté natřeny zlatou barvou. Celkové očištění bylo dokončeno dne 17. 5. 2023. Na pondělí dne 22. 5. 2023 byl přistaven traktor se zvedacími vidlemi, pomocí kterého byl na očištěný základ usazen opravený kříž s Kristem. Tímto byla celá oprava ukončena. Zbývaly jen drobné dokončovací práce, jako vyspárování mezer spojů silikonem a nalepení nerezové drátěné ochrany proti dravým ptákům na vrcholek kříže. Na vrcholku základu rádi sedávali dravci a povrch kříže značně znečišťovali mršinami.
Kříž patří rodině PEVNÝCH ze Želetic. V roce 1915 ho nechaly postavit sestry zesnulého svobodného majitele selské usedlosti v Želeticích č. 42 Jana PEVNÉHO (* 15. 6. 1874 + 15. 10. 1915) a to Terezie (* 15. 9. 1863 + 25. 5. 1937) a Alžběta (* 27. 9. 1876 + 10. 7. 1929) PEVNÉ.
Kříž byl opraven se souhlasem Ing Jiřího PEVNÉHO, majitele Agroservisu Višňové, který také uhradil částku 2 156 Kč, která byla vynaložena na potřebný materiál k opravě.
Autor zápisu Emil VEIS
PĚŠÍ POUŤ DO MARIAZELL - RAKOUSKO
9. až 11. 6. 2023
Dva občané z Morašic a jeden rodák z Morašic, žijící nyní v sousední obci Skalice, se ve dnech 9. až 11. 6 2023 vydali pěšky z Paudorfu do významného poutního místa Evropy a Rakopuska do Mariazell. Do Paudorfu jsme se vydali ve čtvrtek v podvečer dne 8. 6. 2023, kde jsme se setkali s poutníky z Třebíče. Na farním dvoře nás uvítal tamní farář Udo FISCHER a místní farníci. V jedné paudorfské restauraci nám zajistili večeři, kterou nám také uhradili. Přespali jsme v Paudorfu v ubytovně pro svatojakubské poutníky.
V pátek ráno jsme se s našimi rakouskými přáteli vydali na třídenní putování do Mariazell. První den jsme došli do Rabensteinu an der Pielach a ten den jsme ušli 43,7 km. Po poutní mši svaté jsme tam také strávili noc. V sobotu jsme se vydali do Annabergu. Procházeli jsme krásnou Alpskou krajinou a v lokalitě zvané Weisses Kreutz jsme překonali výškovou kótu 1031 metrů nad mořem. Byl to náročný den s mnoha výstupy do prudkých kopců. Ten den jsme ušli 33,5 km a v Annabergu ho zakončili mší svatou. Po ní jsme sešli do údolí, kde jsme v Junges hotelu Annaberg po vydatné večeři přespali. V neděli ráno jsme se vydali od annabergského kostela již do Mariazell, kam jsme došli v pravé poledne, když právě na věži vyzváněly zvony. Ten den jsme ušli 20,3 km. Celkem jsme za tři poutní dny ušli 97,5 km.
Po příchodu do Mariazell jsme zašli nejprve na oběd do tamní restaurace Drei Hasen. Ve 14 hodin pater Udo FISCHER s třebíčským jáhnem Karlem DVOŘÁKEM odsloužili v mariazellské bazilice před děkovným oltářem slavnou poutní mši. Do odjezdu autobusu do Paudorfu nám po mši zbyla celá hodina volna. Tu jsme využili jednak k prohlídce baziliky, dále k zakoupení dárkových předmětů pro známé a zašli jsme si také na zmrzlinu. Po příjezdu do Paudorfu nám naši rakouští přátelé, ještě před odjezdem do svých domovů, připravili na faře večeři. Po celou dobu pěší poutě nám pan MÜLLER, který vlastní spoustu vinohradů v okolí kláštera Göttweig, zajišťoval pravidelnš po cca 2 hodinách chůze večkeré pití. To obnášelo chlazený vinný špric a jablečný džus. Co se týče finančních výdajů, tak nás celé tři dny stály 55 Eur, ze kterých se uhradilo přenocování v Annabergu, jizda autobusem z Mariazell do Paudorfu a občerstvení během poutě. Naši rakouští přátelé nám na oplátku uhradili veškeké večerě a snídaně a také oběd v Mariazell.
S třebíčskými poutníky, kteří šli letos poprvé jsme navázali nová přátelství. Shodli jsme se natom, že příští rok se zase na pouti sejdeme.
PĚŠÍ POUŤ DO SANTIAGA DE COMPOSTELLA
11. až 25. 7. 2023
Tři občané z Morašic se ve dnech 11. až 25. 7 2023 vydali letecky do portugalského Porta, odkud jsme odjeli autobusem do města Ponferrada ve španělsku. Odtud jsme pak šli 11 dní pěšky do světoznámého poutního místa ve Španělsku, Santiaga de Compostely ke hrobu apoštola Jakuba staršího. Ušli jsme přitom bez mála 300 km. Prošli jsme čtyřmi provinciemi Galicie, překonali mnoho kopců a řek a poprali se s únavou. Získali jsme certifikát Compostelu a stanuli jsme až na "Konci světa", u majáku na mysu Finisterra.
OSLAVA 770. VÝROČÍ OBCE - PREZENTACE V KOSTELE
Tento web vznikl pouze pro potřeby Poutního bratrstva od svaté Anny z Morašic a tak se logicky o jiných akcích obce na něm nezmiňuji. Tak významná oslava výročí 770. výročí první písemné zmínky o obci si jistě zaslouží výjimku. V rámci obce je to neopomenutelné výročí o kterém podám tento kratičký zápis,
V sobotu dne 29. 7. 2023 se v Morašicích konaly velké oslavy. Obec slavila 770. výročí od první písemné zmínky. Oslavy byly slavnostně zahájeny v 13:30 hodin na tanečním dlážděném place před novým kulturním domem, když na plochu pod vztyčenou májí vpochodovalo vedení obce s pozvanými hosty. Poté následovalo několik proslovů. Nejprve se slova ujala starostka obce, která v krátkosti přiblížila Morašice od minulosti po současnost. Po ní dostali slovo starostové okolních obcí. Po uvítacích proslovech došlo k předávání pamětních listů. Dostali je delegovaní zástupci hasičů, vinařů a také naše Bratrstvo. Ve 14:30 hodin měly místní ženy kolem máje svou půlhodinku, ve které zatančily několik tanečků.
O doprovodný program pro návštěvníky se postaraly místní spolky, jmenovitě vinaři, myslivci, hasiči a Poutní bratrstvo od svaté Anny z Morašic. Od 15. do 17. hodiny měli v hasičské zbrojnici den otevřených dveří místní hasiči a zároveň tam vystavovali myslivci trofeje. Ve stejný čas měla místní kronikářka ve starém kulturním domě zajímavou výstavu fotografií. Po celé slavnostní odpoledne pak k poslechu a tanci vyhrávala dechová kapela Skaláci. Pohodu účastníků slavnosti pokazil jen silnější déšť.
Jednou z doprovodných akcí 770. výročí od první pásemné zmínky o Morašicích byl také blok dvou spojených 30 minutových přednášek v místním filiálním kostele svaté Anny, prezentovaných počítačem na velkoplošné promítací plátno. Přednášky připravil v programu PowerPoint člen Bratrstva a místní kostelník v jedné osobě. Tato akce dostala svůj časový prostor od 16. do 18. hodiny. Začátky bloků spojených přednášek byly v 16 a v 17 hodin. První 30 minutová přednáška se týkala historie filiálního kostela svaté Anny, druhá přiblížila přítomným obsáhlou a mnohotvárnou činorodost Poutního bratrstva od svaté Anny z Morašic. Zejména ta druhá přednáška se protáhla. Přítomní návštěvníci prezentace projevili zájem o detailnější popis pouti do španělského Santiaga. Dva přítomní účastníci této poutě, kteří se z ní vrátili 4 dny před započetím oslav obce, o ní podali aktuální zprávu. Na druhé prezentaci byl přítomen i dalešický kronikář, se kterým jsem šel pěšky do Mariazell. Ten se rád o těchto mezinárodních poutích do Mariazell také rozvykládal. Na obou přednáškách byla přátelská atmosféra s hojnou účastí a s velmi kladnými ohlasy.
PODĚKOVÁNÍ ZA LETOŠNÍ ÚRODU
V neděli dne 22. října 2023 se v 15. hodin uskutečnila akce žehnání kříže s poděkováním za letošní úrodu. Letos se poděkování nekonalo u kapličky stojící v Chlupicích v zatáčce, ale u nově opraveného kříže, který byl postaven v roce 1915 z pozůstalosti Jan PEVNÉHO ze Želetic. Více je o tom psáno na jiném místě. Kříž stojí na katastru obce Želetice a na pozemcích Agra Horní Dunajovice. K němu se lze dostat takto. Když se vydáte po asfaltové silnici z Morašic do Želetic, tak na úrovni želetického vinohradu, před klesáním z kopce, je třeba odbočit vlevo na asfaltovou silnici, která vede podél třešňové aleje. Na konci asfaltky je třeba odbočit opět vlevo. Tam je již kříž vidět. Z poslední odbočky je to ke kříži cca 200 metrů. Opravu kříže iniciovali a také provedli členové Poutního Bratrstva od svaté Anny v Morašicích Emil VEIS za pomocí Milana POPELKY. V onu neděli se u opraveného kříže sešlo 30 občanů, kteří tam přijeli jednak osobními auty, nebo také na kolech a elektrokolech. Nejprve hostěradický farář Mgr. Josef DVOŘÁK všechny přivítal a poté pronesl žehnací modlitbu. Po něm se ujal slova Ing. Jiří PEVNÝ, ředitel Agroservisu Višňové, který přítomné v krátkosti seznámil s rodem PEVNÝCH, ze kterého pocházel ten, pro kterého byl kříž postaven a ze kterého pochází i Jiří PEVNÝ. Poděkoval také členům Bratrstva za provedení opravy. Průběh oprav krátce popsal člen Bratrstva Emil VEIS. Poté následovalo poděkování za úrodu. Krátké čtení přečetla Marie VEISOVÁ, poté hostěradický farář pronesl děkovnou modlitbu a pokropil pole svěcenou vodou na čtyři světové strany. Akci byl přítomen i višňovský farář Pavel KLOUČEK. Po skončení poděkování za úrodu Ing. Jiří PEVNÝ přítomným nabídl k občerstvení burčák a bylo nabízeno i cukroví.
NĚCO O OPRAVENÉM KŘÍŽI
Již jen nejstarší morašičtí pamětníci, znající názvy polních tratí také ví, kde se nacházejí. V polní trati zvané U Kříže byl v roce 1915 vztyčen kříž z bílého mramoru. Až do letoška byl ve velmi zchátralém stavu. Vršek kříže byl stržen a litinová postava ukřižovaného Krista byla zcizena neznámým pachatelem. Tento stav nedal spát některým členům Poutního bratrstva od svaté Anny z Morašic, jehož hlavní náplní jsou především poutě na známá Mariánská poutní místa. Vloni na podzim bylo rozhodnuto, že zchátralý kříž bude opraven k příležitosti 770. výročí první písemné zmínky o Morašicích. Člen výše jmenovaného Bratrstva a pisatel těchto řádku již v minulosti renovoval několik křížů a pustil se i do renovace tohoto zchátralého kříže. S renovací bylo započato na podzim roku 2022, kdy stržený vršek kříže byl odvezen do dílny renovátora. S převozem vypomáhal občan a další člen Bratrstva Milan POPELKA. Bylo nutné zašlý a znečištěný mramor očistit a poté i nakonzervovat. Bylo také potřeba sehnat litinový odlitek Krista v odpovídající velikosti. Odlitek ale nesl značné známky koroze. Ta byla odstraněna ve firmě Trybox, otryskáním. Poté byl odlitek natřen černou kovářskou barvou a na ni byl nanesen zlatý nátěr. Pak byl litinový korpus upevněn na kříž a zajištěn proti odcizení šroubem. Tyto práce byla ukončeny v průběhu zimních měsíců v dílně pisatele.
V březnu pokračovaly práce na renovaci v terénu. Celý povrch kříže musel být očištěn obroušením. Zejména reliéf obličeje Panny Marie si vyžádal hodně práce a přesnosti, aby nedošlo ke zkreslení obličeje. Také další zdobné prvky se nečistily snadno. Některé plochy byly po očistě natřeny zlatou barvou. Celkové očištění bylo dokončeno dne 17. 5. 2023. Na pondělí dne 22. 5. 2023 zajistil ředitel Agroservisu Višňové pan Ing Jiří PEVNÝ přistavení traktoru se zvedacími vidlemi, pomocí kterého byl na očištěný základ usazen opravený kříž s Kristem. Tímto byla celá oprava ukončena. Zbývaly jen drobné dokončovací práce, jako vyspárování mezer spojů silikonem a nalepení nerezové drátěné ochrany proti dravým ptákům na vrcholek kříže. Na vrcholku základu totiž rádi sedávali dravci a povrch kříže značně znečišťovali mršinami.
Kříž patří rodině PEVNÝCH ze Želetic. V roce 1915 ho nechaly postavit sestry z pozůstalosti zesnulého svobodného majitele selské usedlosti v Želeticích č. 42 Jana PEVNÉHO (* 15. 6. 1874 + 15. 10. 1915) a to Terezie (* 15. 9. 1863 + 25. 5. 1937) a Alžběta (* 27. 9. 1876 + 10. 7. 1929) PEVNÉ.
Kříž byl opraven se souhlasem Ing Jiřího PEVNÉHO, majitele Agroservisu Višňové, který také uhradil částku vynaloženou na potřebný materiál k opravě.
Mimo křiže rodiny PEVNÝCH letos Poutní bratrstvo od svaté Anny z Morašic provedlo ještě renovaci dalších dvou křížů. Ve čtvrtek dne 17. 8. 2023 provedl člen Poutního bratrstva od svaté Anny renovaci zašlého nátěru kříže rodin (V)WEISOVÝCH, který jako kamenný nechal postavit a stavbu financoval Václav WEISS (* 26. 9. 1869 + 30. 6. 1946) s jeho třemi svobodnými sestrami Aloisií (* 14. 4. 1877 + ?. ?. ????), Antonií (* 23. 7. 1880 + 22. 1. 1962) a Josefou (* 22. 6. 1884 + 15. 9. 1965) v roce 1905. O 100 let později kříž prodělal generální opravu a byl znovu vysvěcen při rodinné slavnosti, které se zúčastnili příslušníci rodu (V)WEIS z několika větví z Morašic, Újezdu u Běhařovic, Míšovic, Hostěradic, Znojma a Brna.
V pondělí dne 11. 9. 2023 dokončil člen Poutního bratrstva od svaté Anny z Morašic renovaci kříže rodin PLECHATÝCH, který jako kamenný nechala postavit a stavbu financovala jistá Marie PLECHATÁ v roce 1928. Iniciativu k renovaci zavdala další členka Bratrstva, která zajistila Savo na očištění. Kříž byl porostlý silnou vrstvou mechu a lišejníků. Povrch byl potřeba od očistit škrabkou, špachtlí a okartáčovat. Až poté byl povrch natřen čisticím prostředkem Savo a opláchnut vodou. Obnoveny byly i nápisy černou barvou.
Všecny tři kříže jsou po renovaci jako nově a vydrží tak zase nejméně jedno desetiletí, než na ně opět zapůsobí zub času.
DRUHÁ PREZENTACE O KOSTELE
ROZŠÍŘENÁ O POVÍDÁNÍ O PĚŠÍ POUTI DO SANTIAGA
Jednou z doprovodných akcí 770. výročí od první pásemné zmínky o Morašicích byl také blok dvou spojených 30 minutových přednášek v místním filiálním kostele svaté Anny, o historii kostela a Poutním bratrstvu, prezentovaných počítačem na velkoplošné promítací plátno.
Na četná přání občanů a místního spolku byla tato akce opakována a ještě rozšířena o povídání o pěší pouti do španělského Santiaga. Termín byl zvolen tak, aby už bylo po podzimních pracích, po návštěvách hřbitovů a před Adventem. Akce se tedy konala v neděli dne 12. 11. 2023 od 15 hodin v místním kostele. Přednáškám bylo přítomna dvacítka návštěvníků, kteří přednášky vypracované v PowerPointu sledovali tentokrát ne velké barevné obrazovce. Potěšila účast přespolních občanů z Hostěradic, Skalice, Trstěnic a Vítonic, naopak překvapila neúčast těch, kteří si přáli opakování přednášky. Mezi každou půlhodinovou přednáškou byla přestávka s možností popovídání si mezi sebou. Přednášky se protáhly na téměř 2,5 hodiny a stále bylo o čem si povídat.
