AKTUALIZOVÁNO
dne 6. 10. 2024
POUTNÍ BRATRSTVO OD SVATÉ ANNY
Autor textu a fotografií - Emil VEIS - není-li uvedeno jinak
Podle autorského zákona 121/2000 Sb. § 2, odst 1 a § 16 je možno texty a fotografie stahovat pouze se svolením autora.
Ten kdo dojde pěšky na Velehrad se stane členem Cyrilometodějských poutníků. To bylo inspirací podobné myšlenky, realizovatelné pro ty, kteří tak daleko z různých důvodů nemohou jít. Nedaleko našich Morašic se nachází známé poutní místo Hluboké Mašůvky, kam běžně chodívali naši předci a dnes je centrem poutního dění v regionu Znojemska. Je vzdálené jen 18 km a dojít tam pěšky není tak nemožné. Ten kdo tam s námi jednou dojde, tak má právo stát se členem Poutního bratrstva od svaté Anny z Morašic a obdrží za to tištěný znak.
Členové „Poutního bratrstva od svaté Anny z Morašic“ vykazují aktivní činnost nejen v Morašicích, ale i v blízkém regionu, dále se angažují celorepublikově i v rámci Evropy. V rámci obce, se jeho členové zasloužili o vybudování Kaple matky ustavičné pomoci a Památníku padlých. Obě stavby se staly významnými architektonickými prvky v katastru naší obce, kde se rádi zastavují projíždějící cyklisté po cyklostezce vedoucí přes Morašice i náhodní kolemjedoucí. Nestraníme se ani politického dění u nás, o čemž svědčí i to, že členové „Poutního bratrstva“ byli občany zvoleni do nejvyšších správních funkcí obce. V obci i v rámci regionu se členové „Poutního bratrstva“ zasloužili o renovace několika křížů a také vytvořili návrhy praporů pro morašický a skalický Sbor dobrovolných hasičů a návrh znaku a vlajky Poutního bratrstva, dále vytvořili znak a prapor pro obce Morašice a Medlice a provozují i jiné významné aktivity v rámci svých povolání a různých zájmů. Pro mezinárodní evropskou vlakovou pouť do francouzských Lurd zase navrhl člen „Poutního bratrstva“ plně vyšívaný prapor, v hodnotě přes 130 000 Kč, který poutníci tamní bazilice darovali. Morašice se tak prostřednictvím „Poutního bratrstva“ stávají známými v blízkém i dalekém okolí. Prostřednictvím pěších a jiných poutí máme mnoho přátel nejen v naší vlasti ale také i za hranicemi naší republiky.
Pro poutníky byla stanovena pravidla, takzvané "Dvanáctero poutníka".
Dvanáctero poutníka - pravidla
1. Poutník si sám stanovuje svůj úmysl pouti, na který chce pouť obětovat a to tak, aby tento úmysl obstál i před Pánem Bohem. Častěji na něj vzpomene.
2. Poutník si je vědom, že po dobu pouti (i po ní) vydává přede všemi mimořádné svědectví o své víře a snaží se svým příkladem, slovem či úsměvem povzbudit i ty, se kterými se náhodně setká.
3. Poutník nikdy nereptá, obtíže pouti přijímá jako příležitost k oběti nesené s láskou pro Ježíše Krista a Pannu Marii. Poutník nikdy netrhá ovoce (ani zeleninu), pouze si může sebrat to, co spadlo.
4. Poutník se snaží o maximální dochvilnost, disciplinovanost a ohleduplnost a to i při chůzi v silničním provozu, při společných programech i při odpočinku.
5. Poutník vidí v ostatních poutnících své bratry a sestry, pomáhá jim nést těžkosti pouti, pracuje pro vzájemné sbližování, sjednocování a povzbuzování. Netrhá poutní skupinu a nevytváří partikulární přátelství (známosti), které by ho omezovaly v aktivním vztahu k ostatním.
6. Poutník se ochotně a aktivně zapojuje podle svých možností do služeb při pouti a nehledá výmluvy...
7. Poutník se aktivně účastní celého programu (včetně modliteb, zpěvu, naslouchání atd.)
8. Poutník je vděčný všem, kteří ho při pouti přijímají a jakkoli podporují a dbá na to, aby vše půjčené včas a v pořádku vrátil a místa, kde pobývá, zanechal upravená a v pořádku.
9. Ani přes vyčerpanost, bolesti a únavu se poutník nenechá vyprovokovat k netrpělivosti, nervozitě a nelásce.
10. Poutník je si vědom i kajícího rozměru a proto v tyto dny nevyhledává světské radovánky (např. diskotéky, televizi atd.) a má i ochotu dle svých možností mít ducha odříkání a sebezáporu (např. zbytečné sladkosti, zmrzlina, alkohol atd.) a volí i přiměřené a slušné oblečení.
11. Poutník se nevzdává - PRO MILÉHO NIC TĚŽKÉHO.
12. Milosti, které poutník načerpá, jsou k jeho upevnění v dobrém a tomu, aby jimi povzbudil další, proto po návratu z pouti o ní nemlčí.
ZNAK A VLAJKA POUTNÍHO BRATRSTVA
Znak a vlajku morašických poutníků navrhl a vytvořil Emil VEIS a posvětil ji hostěradický farář během mše svaté v hostěradickém kostele svaté KUNHUTY v sobotu dne 5. července 2014, před odchodem poutníků do Hlubokých Mašůvek. Mše s požehnáním poutníkům na cestu, již tradičně předchází řadu let pěším poutim do Hlubokých Mašůvek. Znak schválil a blason, nebo také slovní popis, k němu, napsal dne 5. dubna 2014 pražský heraldik.
Vlajku máme zaregistrovanou v Národním registru vlajek a praporů České vexilologické společnosti z. s. a nejdete ji na webové adrese https://www.vexilologie.cz/nrvp/0003info.php
NAŠE SPOLEČNÉ I INDIVIDUÁLNÍ AKCE
POD PATRONACÍ POUTNÍHO BRATRSTVA
Hlavní naší náplní je účast na pěších poutích, autobusových, vlakových zájezdech a leteckých výletech na známá poutní místa u nás v Evropě i ve světě. Při různých pěších poutích chodíme do Bohutic, Hlubokých Mašůvek, Lechovic, Miroslavi, Svatý Hostýn, Velehrad, Znojma a do Mariazell. Autobusem jsme se dopravili na více jak desítku poutních míst v republice, ale také do Czenstochowé, Fátimy, Lurd, La Salety, Říma, a jiných míst ve státech Evropy. Letecky jme pak navštívili světoznámá poutní místa v Izraeli a Mexiku.
Něco více o pěších poutích se dozvíte zde.
I takové věci se dějí.
Snad každého potěší a dodá odvahu do další práce nějaký způsob ocenění. V roce 2014 jsme do Hlubokých Mašůvek také došli a pořídili tam společnou fotku, kterou jsem zajímavě orámoval, popsal textem a datem. O to více překvapí skutečnost, že někdo si ji stáhl a obchoduje s ní, což je v příkrém rozporu s autorským zákonem. Dali byste i Vy za tuto fotku, kterou si mohl každy na webu obce zdarma prohlédnout, takovýto peníz? Koukněte - viz tlačítko níže.
POZNÁMKA: Fotka byla k mání za cca 1500 Kč. Zanedlouho po tomto upozornění, nebyl web s nabídkou již přístupný. Viz tlačítko.
Během prohlížení Vás mohou rušit reklamy. Za to se omlouváme.
ČLENOVÉ POUTNÍHO BRATRSTVA
NA PĚŠÍ POUTI NA VELEHRAD
Po roce jsme se opět setkali se známými tvářemi na 22. pěší pouti na Velehrad. Člen poutního bratrstva z Morašic šel tuto pouť již po třinácté. Viditelným znamením každého pěšího poutníka, jdoucího na Velehrad je malý dřevěný cyrilometodějský kříž, který hned na začátku své první pouti obdrží každý účastník. Tento kříž je dvojitý, odborně nazývaný patriarší, je také ve znaku Slovenska, Maďarska a Lotrinska. Jeho horní břevno vzniklo z tabulky, na které bylo při Ježíšově ukřižování napsáno INRI - Ježíš Nazaretský král židovský.
Po 3 absolvovaných pěších poutích, dostávají poutníci velký dřevěný cyrilometodějský kříž a stávají se členy Cyrilometodějského poutního bratrstva velehradských poutníků. Zápis se koná jednou za rok na Velehradě po dojití hlavní pěší pouti.
Po 7. absolvovaných pěších poutích, (3+4 = 7), dostane poutník velký kříž kovový,který si přibije na svůj velký kříž dřevěný malými bronzovými hřebíčky.
Po 12. absolvovaných pěších poutích, (3+4+5 = 12), se na kovový kříž přidává první ozdoba z bronzu.
Po 18. absolvovaných pěších poutích, (3+4+5+6 = 18), se na kovový kříž přidává druhá ozdoba z bronzu.
Po 25. absolvovaných pěších poutích (3+4+5+6+7 = 25), dostane poutník dvojitý cyrilometodějský kříž stříbrný, tak jako se při 25. výročí sňatku slaví stříbrná svatba.
No a po absolvovaných 50. pěších poutí obdrží poutník kříž zlatý, podobně jako se to děje při zlaté svatbou nebo zlaté kněžské primici po 50 letech kněžství.
Pokud poutník ve své závěti neurčí jinak, klade se mu kříž do jeho rakve.
Poznámka:
Znamením římských poutníků, kterým se říká Romeo, je kříž jednoduchý.
Znamením jeruzalémských poutníků, kterým se říká Palmero (protože Hlavní poutník byl v Jeruzalémě o velikonocích r. 33 vítán palmovými ratolestmi), je právě palmová ratolest.
A mušle je znamením poutníků k sv. Jakubu v Compostele, kterým se říká Peregrino, protože cesta vedla přes pole - per agros. Je to hřebenatka svatojakubská, latinsky Pecten jacobaeus, francouzsky Coquille St Jacques - doslova skořápka sv. Jakuba.
Je také znamením ostatních poutníků kráčejících přes evropská pole do Cách i na další místa.
Poutník, který jde na pouť poprvé dostane malý dřevěný dvojramenný kříž. Po dvanácté pěší pouti se dostává
Autor textu Emil VEIS
ČLENOVÉ POUTNÍHO BRATRSTVA NA FATIMSKÉ SOBOTĚ V KOCLÍŘOVĚ
Náplní činnosti členů Poutního bratrstva od svaté Anny z Morašic není pouze účast na různých pěších poutích, ale zahrnuje také pestré spektrum jiných aktivit týkajících se prohlubování duchovního života členů, jako například poznávání jiných poutních míst, různých duchovních center a navazování nových osobních kontaktů u nás i v zahraničí. Do vzdálenějších cílů není podmínkou vždy dojít pěšky.
V tomto duchu se někteří členové Poutního bratrstva od svaté Anny z Morašic vypravili osobním automobilem v sobotu dne 13. 8. 2022 do 140 km vzdáleného Koclířova na Fatimský den, který spoluorganizovala organizace „Slovenský dohovor pre rodinu“. Její členové také přijeli do Koclířova na celodenní modlitbu. Vzácným hostem byl slovenský farář P. Marian KUFA.
Fatimský den, či sobota začínal o půlnoci a trval celých 24 hodin. V průběhu dne se vystřídalo mnoho skupinek, které vedly modlitbu růženců a příležitost byla i k adoraci před Nejsvětější svátostí.
V 8:30 hodin začal růženec před hlavní mší svatou, které předsedal již zmíněný farář ze Slovenska. Přítomní mohli své úmysly a prosby vhodit do „džbánu milosti“. V závěru mše byla obnova zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Po skončení mše se procesí vydalo z kostela se sochou Panny Marie Fátimské do areálu Jana Pavla II. Prošli jsme celým areálem s několika zastaveními. První zastavení bylo u rozestavěné stavby. Po dokončení to bude přesná kopie kaple Zjevení, nacházející se v portugalské Fátimě. Bude dokončena 1. 10. 2022 a duchovně má obrovský význam. Má se stát centrem propojení západoevropských zemí se středo a východoevropskými. Je to velice ušlechtilá myšlenka, s úmyslem posílit přátelství mezi národy s různými jazyky a kulturami. Další zastavení následovala u sochy Jana Pavla II., dále u pomníku biskupa Josefa HLOUCHA, jež byl v Koclířově internován, dále u soch Panny Marie Lurdské a Panny Marie z Medžugorie. Poslední zastavení bylo u sousoší Anděla Míru. Sousoší je přesnou kopií, jejíž originál se nachází v portugalské Fátimě.
Autor textu Emil VEIS
PUTOVÁNÍ PO SVATOJAKUBSKÉ CESTĚ
z Velehradu na hranici s Rakouskem
Stačilo si přečíst pozvánku na pěší pouť po svatojakubské stezce jižní Moravou a bylo rozhodnuto. Jako člen poutního bratrstva od svaté Anny z Morašic jsem výzvě neodolal a vydal se s ostatními poutníky na cestu. Při této individuální akci jsem reprezentoval naši obec, jako tomu bylo u mnoha jiných spolupoutníků. Setkal jsem se tam s přáteli, se kterými jsem absolvoval již několik poutí a poznal také nové poutníky, s nimiž jsem navázal nová přátelství.
Pěší poutník během cesty hledá a nachází, objevuje skryté, prožívá a vychutnává si pobyt v přírodě a krajině. Pro každého poutníka je zážitkem již sama cesta a poznávání místních obyvatel v místě noclehů. Během pěší pouti jde také o vytváření těsnějšího a hlubšího pouta s lidmi, přírodou, krajinou a sakrálními stavbami podél cesty. Cesta poutníky proměňovala v jejich nitru a často se z nich po návratu stávali jiní lidé.
Při každé pěší pouti se my poutníci stáváme nakrátko lidmi bez domova, bez jistoty přístřeší, kdy si celé své živobytí neseme v batohu na zádech. Na těchto poutích poznáváme také své limity a potřeby v nevšedních situacích.
K hrobu svatého Jakuba, zvaného Staršího, který se nachází ve španělském městě Santiago de Compostela, putují lidé z celé Evropy pěšky již po mnoho staletí. Vyšlapali při tom široce rozvětvenou síť svatojakubských cest, vedoucích našim kontinentem. Jedna z těchto cest vede také napříč jižní Moravou do rakouského vinného kraje – Weinviertel.
Dávné poutnické cesty našich předků se v naší době těší nebývalému zájmu a nabývají na rozmachu. Italské Pojmenování "Romeo Strata" v překladu znamená "Římská cesta" a je to označení pro síť poutnických stezek, které v minulosti vznikaly na uzlech obchodních cest. Sdružení Romea Strata usiluje o obnovu stezky, kterou se k apoštolským hrobům do Říma ubírali poutníci z pobaltských zemí, Polska, Čech a Rakouska.
Evropská Asociace Romea Strata Evropská asociace Romea Strata (AERS) vznikla s cílem znovuobjevit a představit starobylou poutní stezku Romea Strata, odkaz víry a kultury, vedoucí od Baltského moře do Říma a udržovat ji pro dnešní poutníky a turisty. AERS byla založena v roce 2018 třiceti zakladatelskými členy ze zemí ležících na trase stezky. Členové zakládajících organizací se podílejí na prvním propagačním putování, které zahájili na Velehradě a zakončí v italském městě Aquilea. Jednotlivé úseky organizačně zajišťují zástupci zapojených zemí. V letošním roce 2021 je v plánu ujít 1100 km za 47 dní.
Pouť začala v neděli dne 16. 5. 2021 mší svatou na Velehradě v 8.30 hodin s požehnáním poutníkům. Poutní trasa je plánovaná se spacákem, karimatkou a doprovodným vozidlem. Ubytování bylo většinou na farách po předchozím přihlášení na romeastrata@centrum.cz. Příspěvek na ubytování, drobné občerstvení a doprovodné vozidlo byl je 100,- Kč /den. Ke každé z etap se k nám ráno někdo z místních či z okolí, kde jsme přespávali připojil. Jídlo jsme si zajišťovali každý sám, v poledne jsme využili možnosti menu cestou. V rámci ubytování byla zajištěna káva a čaj.
Naše společné putování končilo v Mikulově na hranicích s rakouskem, kde jsme rakouským poutníkům předali poutnické hole, které s námi putovaly z polského Krakova a našeho Velehradu. Na hranici k nim přibyla hů rakouských poutníků se siluetou baziliky v Mariazell.
Moravský úsek cesty propojuje místa s velkou duchovní a kulturní tradicí. Trasa z Velehradu do Křtin vede členitou vrchovinou Chřibů, neboli Buchlovských hor, s četnými krásnými vyhlídkami do okolí a množstvím archeologických lokalit. Mezi Křtinami a Brnem prochází Moravským krasem a jižní část stezky zase lemují nekonečné vinohrady, které navazují na jedinečnou dominantu Pálavy s vrcholky Pavlovských vrchů, které končí v malebném městečku Mikulov. Odtud je to na rakouskou státní hranici již jen necelých 7 kilometrů.
Vzhledem k epidemiologické situaci a vzájemné ohleduplnosti se doporučuje nastoupit cestu s negativním antigenním testem, který jsem absolvoval. Z Bílovické farnosti přijeli farníci dvěma autobusy na Velehrad. V 10.00 se cca 100 poutníků vydalo směrem na Klimentek (16,5 km) v doprovodu faráže Pavla L- a velkého poutníka faráře Otce Jana PEŇÁZE.
Tolik jen velmi stručně z této váznamné mezinárodní pěší pouti. Zážitků je mnoho a toto nezapomenutelné putování si jistě zaslouží samostatnou knížku.
Autor textu Emil VEIS.
CELÉ PUTOVÁNÍ PO SVATOJAKUBSKÉ STEZCE ROMEO STRATA JE ZACHYCENO FOTKAMI
stačí stisknout níže umístěné tlačítko
PĚŠÍ PUTOVÁNÍ DO HLUBOKÝCH MAŠŮVEK
Opět po roce, se členové Poutního bratrstva od svaté Anny z Morašic vydali pěšky do Hlubokých Mašůvek, kam nepřetržitě putujeme od roku 2004. Pro ty koho to zajímá je připravena krátká obrazová reportáž.
Příští týden v sobotu dne 10. 7. 2021 putujeme společně s ostatními farníky do Bohutic, kam s námi půjdou i poutníci z Třebíče, se kterými chodíme pěšky do rakouského poutního místa Mariazell. PŘIDEJTE SE TAKY K NÁM - vycházíme od kostela v Hostěradicích v 8:00 hodin.
PĚŠÍ PUTOVÁNÍ DO BOHUTIC S TŘEBÍČSKÝMI
Členové Poutního bratrstva od svaté Anny z Morašic se v sobotu dne 10. 7. 2021 v 8:00 hodin vydali pěšky do Bohutic. Na pouť byli přizvání naší přátelé z Třebíče, se kterými chodíme pěšky do Mariazell. Zajistil to rodák z Morašic a místostarosta ve Skalici Milan Kratochvíl. Ve 14 hodin jsme měli poutní mši v Lurdské jeskyni. P jejím skončení následovala prohllídka kostel a expozice soch Křížové cesty umístěných v místním zámku. Nakonec jsme zavítali do sklepa, kde jsou uskladněny archivovaná vína. Komentáře ke všem památkám nám podala učitelka Kateřina MAŠOVÁ.
Bohutice spadaly pod farnost olbramovickou, která měla svou působnost od 11. století. Poprvé jsou písemně doloženy k roku 1253, kdy se jako svědek jmenuje zdejší farář Konrád z Bohutic. V roce 1615 majitel panství Vilém Kusý nechal postavit pro tehdy převažující nekatolíky kostel zasvěcený „všem andělům“ na kopci v blízkosti staré hájovny.
Samostatná farnost Bohutice byla zřízena 15. ledna 1867 rozhodnutím biskupské konzistoře v Brně. O několik měsíců později, 11. května téhož roku, byl položen základní kámen nového kostela. Slavnosti se zúčastnil moravský buditel a bývalý olbramovický kaplan František SUŠIL.
V roce 1924 se stal bohutickým farářem P. Antonín PRÁŠEK, „poutník lurdský a jeruzalemský“, který byl zapáleným poutníkem po svatých místech světa. Právě on stál u zrodu myšlenky na vybudování jeskyňky jako dar k 70. výročí zjevení P. Marie čtrnáctileté Bernadetě Soubirousové z 11. února roku 1858, jež se udála v jihofrancouzské obci Lourdes v podhůří Pyrenejí. Byla to jedna z prvních jeskyní vybudovaných v našich končinách. Návrh byl církevními kruhy schválen, majitelka panství Anna SEYDLOVÁ darovala kamenitou stráň a farář se dal do organizace stavby umělé jeskyně s oltářem z kararského mramoru v hodnotě asi 30 000 Kč. Zmenšeně napodobovala francouzskou jeskyni. Z Francie objednal kopii lurdské sochy P. Marie. V souvislosti s budováním je přitom udáván dohled architekta E. CAHY a JUDr. Františka TOMÁŠKA.
Dne 22. 7. 1928 byla tato Lurdská jubilejní jeskyně vysvěcena a od toho dne se každoročně konalo několik poutí, hlavně věřících z brněnského okolí a jižní Moravy. Pouťová procesí nabývala na množství, kostel býval zaplněn, tak jako prostranství před jeskyní, kam se z kostela odebírala i tisícová procesí (počet poutníků někdy dosahoval až 7000 za den) s hudbou a prapory. Velká poutní shromáždění byla i za Protektorátu, kdy přijížděly celé poutní vlakové soupravy.
Poutní zájezdy skončily po roce 1948, neboť veřejná náboženská procesí nebyla politickou mocí dovolena, a tak se poutní mše v moravských Lurdech staly pouze místní záležitostí do skonu jejich zakladatele v r. 1959.
Po roce 1990 byla tradice poutí, byť v nesrovnatelně menší míře, opět částečně obnovena a Morašičtí a jejich přátelé a farníci z trstěnické a hostěradické a hornokounické farnosti k tomuto obnovení poutí také přispívajé svou měrou, již několik let.
Autor textu Emil VEIS.
PO STOPĚ SVĚTCE KLEMENTA MARIA HOFBAUERA
NA JEDNOKOLE ČI MONOBIKU
Na pozvání Poutního bratrstva od svaté Anny se do naší obce vydal v neděli dne 25. 7. 2021 náš velmi dobrý přítel a farník z Horních Heršpic, zastupitel městské části Brno-Jih, člen Komise bezpečnosti dopravy a veřejného pořádku, zapálený poutník a kronikář městské části Brno-Jih. Přijel na netradičním dopravním prostředku a to jednokole, nebo jinak řečeno, monobiku.
Jeho velkou zálibou je sledování stopy, kde žil a působil světec Klement Maria HOFBAUER, který pocházel z nedalekých Tasovic. Za svatého byl prohlášen v roce 1909 a v Morašicích je zobrazen na vitrážovém okně, které je v severní zdi Morašického kostela. Tento poutník pátrá po obrazech, vitrážích, sochách a jiných památkách zobrazujících světce HOFBAUERA a pak tato místa objíždí na svém monobiku.
V uvedenou neděli přijel na návštěvu do Morašic, kterou jsme si předběžně domluvili v Brně. Přujel přes Dolní Kounice, Moravský Krumlov, Hostěradice, kde se zastavil na faře na kus řeči s farářem a poté jsem ho uvítal u nás doma. Bylo horko a tak vzal za vděk, že se mohll osprchoval a občerstvit chlazenou minerálkou. O svých zážitcích jsme si popovídali téměř dvě hodiny.
Poté jsem ho zavedl do kostela svaté Anny, kde se dozvěděl jeho historii a ke své radosti nafotil vitrážové okno zobrazující světce HOFBAUERA, které bylo do severní kostelní zdi vsazení v roce 1909, tedy v roce Klementova svatořečení.
Asi za půl hodiny jsme se vydali ke Kapli Matka ustavičné pomoci, o které se taky dozvěděl, jak byla postavena. nadchlo ho, že byla zbudována pouze z darů věřících a postavena bez dluhů. U kaple jsme se rozloučili a jeho další cesta vedla do Tasovic, kde měl zajištěn nocleh. Dojel tam těsně před bouří. V pondělí dne 26. 7. 2021 plánuje pokračovat do Znojma na faru svatého Mikuláše, kde přenocuje. Další dny pokračuje přes území Rakouska a za cíl má hlavní město Wídeň.
Ve čtvrtek, dne 29. 7. 2021 kolem 15 hodiny, poutník na minibiku do Wídně oparvdudojel a do Morašic o tom podal zprávu.
Autor textu Emil VEIS.
PĚŠKY NA VELEHRAD
Vloni, v čase pandemie, šla na Velehrad jen hrstka poutníků. Letos nás tam došlo téměř padesát. První den procesí vyšlo z Vranova nad Dyjí po mši svaté, která začala tradičně v 15 hodin. První nocleh byl ve Znojmě, druhý v nedaleké Miroslavi, třetí v Blučině, čtvrtý ve Věteřově a poslední noc jsme přespávali v Buchlovicích. Každý den po příchodu na místo noclehu byla sloužena pro poutníky a místní občany mše svatá.
Do Morašic došli potníci v úterý. Pryč jsou ty časy, kdy nás tu, po dodu dvou desetiletí, vítali představitelé obce, bývalá starostka, či bývalý starosta. V Morašicích to bývalo tradičním zvykem a poutníci to rádi ocenili. Současné vedení obce od tohoto zvyku upustilo. Poutníci, po příchodu do Morašic, zavítali do kostela svaté Anny. Místní farníci jim připravili pohoštění, po vzoru posledních let, tedy kávu, buchty a zmrzlinu. Podobně nám připravili občerstvení během dne, či večeři také v jiných obcích a to v Žeroticích, Medlově, Hrušovanech u Brna, Blučině, Žarošicích, Věteřově či Buchlovicích.
Během putování na Velehrad nás zaujala spousta sakrálních staveb a památek roztroušených podél cesty. Jednou z nich je například nepřehlédnutelná "Alej českých panovníků" u obce Bukovany, která vede od Bukovanského mlýna podél státní silnice k sousedním Ostrovánkám. Jedná se o zajímavý projekt, který realizoval podnikatel a mecenáš Josef Kouřil, rodák z Bukovan. Alej je osázená stromy a má délku cca 650 metrů. Mezi stromy jsou pískovcové podstavce, ve tvaru krychle se jmény panovníků. Na některých podstavcíchn jsou již instalované i jejich sochy. Celkem jich má "Alej" mít 79. „Jsme na Moravě, takže knížata Velké Moravy zde určitě nesmí chybět,“ prohlásil sochař Kouřil při otvírání "Aleje". Jako jeden ze zdrojů inspirace pro svůj počin uvedl pořad Českého rozhlasu Dvojky Toulky českou minulostí.
Poutníci došli na Velehrad v sobotu a mši svatou jsme tam měli v 11 hodin v kapli na Stojanově.
Autor fotek a textu E. VEIS
V ŠASTÍNĚ NA PAPEŽSKÉ BOHOSLUŽBĚ
Nastal čas vydat se na nějakou velmi významnou akci. Naskytla se nám velmi vzácná příležitost a to během návštvy papeže na Slovensku, kde mimo jiné navštívil, v den národního svátku Slovenska, také Šaštín. V Šaštíně je nejvýznamnější kostel Slovenska a to bazilika Sedmibolestné Panny Marie.
V diecézním archivu v Rajhradě jsem našel zmínku o tom, že tam také putopvali pěšky naši předci, věřící z našich Morašic. Šaštín se nachází 12 km za hranicemi naší vlasti a z Morašic to je tam necelých 95 kilometrů.
Ve středu dne 15. 9. 2021 jsme se tam, jako členové poutního bratrstva od svaté Anny z Morašic, vydali osobním autem. Vyjeli jsme ve 4:00 hodiny ráno a na polním parkovišti P4 zaparkovali krátce před 6. hodinou.
Návštěva se uskutečnila v čase probíhající celosvětové pandemie COVID 19 a tomu také odpovídala bezpečnostní opatření. Nebylo jistě snadné pro cca více jak 50 000 návštěvníků zajistit zázemí a bezpečnost. Začalo to již registrací účastníků přes internet, kde bylo třeba centru evidence návštěvníků nahlásit některé osobní údaje a doložit to certifikátem ukončeného dvojího očkování. Také bylo třeba vyplnit elektronicky příjezdový formulář na Slovensko. Po porovnání registrace, absolvovaného očkování účastníků a přijezdového formuláře byla každému zájemci zaslána elektronicky oroginální vstupenka na jméno a příjmení s vygenerovaným nezaměnitelným QR kodem toho kterého účastníka. Účastník si poté vstupenku doma vytiskl a vzal spolu s občanským průkazem s sebou. Dle QR kodu pak jsme byli v Šaštíně vpouštěni do areálu. Každý účastník byl podroben osobní prohlídce a také prohlídce batohů a tašek. Když jsme všechny bezpečnostní prověrky absolvovali, tak před vstupem do areálu jsme museli ještě projít přes snímací bránu. Nutno poznamenat, že registraci přes internet zvládne hravě i penzista.
Je třeba vyzvednou organizaci. Při tak velké návštěvnosti je možnost přenosu viru velká. V areálu jsme se pohybovali s rouškami. Organizátoři, po skončení akce, každému účastnikovi zdarma dali 2 kusy testů na COVID a vybídli nás, abychom se doma otestovali. Díky za tato všechna opatření. I když byla pro mnohé nepříjemná, tak výrazně přispěla k hladkému průběhu největší hromadné akce na Slovensku v době probíhající epidemie.
V 9:20 hodin jsme zahlédli papamobil, v němž od Šaštína do areálu přijížděl papež František. Za bouřlivého vítání obejel celý areál. Poté odsloužil mši v jejímž závěru nečekaně vyznamenal baziliku Sedmibolestné Panny Marie v Šaštíně Zlatou růží.
ZLATÁ RŮŽE
Zlatá růže (latinsky Rosa aurea) je drahocenná posvěcená dekorace ve tvaru růžové ratolesti, kterou pro papeže, od roku 1096 dosud, zhotovují mistři zlatnického oboru. V minulkosti papežové darovali za celý pontifikát jednu až čtyři růže, během 20. století se počet ještě snížil, zatímco jiná papežská vyznamenání a řády se začaly udělovat častěji. Papež růži každoročně osobně požehná na čtvrtou neděli postní a uděluje ji buď sám, nebo prostřednictvím některého kardinála, jako zvláštní vyznamenání osobnostem, chrámům, městům či vládám pro jejich katolického ducha a loajalitu ke Svatému stolci. Její udělení je považováno za velmi vysoké vyznamenání. Je oceněním náboženských činů a vyjádřením mimořádné papežské přízně.
V současné době papežové růži udělují spíše vzácně a prakticky výhradně místům, nikoliv lidem. Posledních pět pontifiků udělilo celkem 33 Zlatých růží (stav k roku 2013) a ani jedna z nich nebyla určena člověku. Papež Pavel VI. jich udělil pět, Jan Pavel I. žádnou (vzhledem k jeho krátkému pontifikátu) a Jan Pavel II. devět, z nichž jednu obdržela velehradská bazilika a to v roce 1985. Zvyk udělování zlaté růže prodělal menší renesanci za pontifikátu Benedikta XVI., který udělil celkem devatenáct zlatých růží počínaje Jasnou Horou v roce 2006, a konče národní bazilikou na Kubě v roce v roce 2012. Papež František udělil svou první zlatou růži v listopadu 2013 Bazilice Panny Marie Guadalupské v Mexiku.
Které osobnosti, chrámy, či baziliky obdrželi zlatou růži najdetě na vebové stránce s adresou:
https://en.wikipedia.org/wiki/Golden_Rose#Recipients
Kupodivu v seznamu chybí zlatá růže udělená papežem Janem Pavlem II. v roce 1985 Velehradu.
viz web:
https://www.farnostvelehrad.cz/bazilika/zlata-ruze/
nebo
Autor fotek a textu E. VEIS
KRÁDEŽ ZATRAVŇOVACÍ DLAŽBY U KAPLE
Po roce došlo opět ke krádeži plastové zatravňovací dlažby na parkovišti, které se nachází na pozemku obce u kapla Matky ustavičné pomoci. Odsuzujeme tento zločin.
STAVĚNÍ VENKOVNÍHO BETLÉMU
Po roce se opět sešla parta ochotných občanů a hrstka místních dětí, aby na morašické návsi postavili vemkovní Betlém a nazdobili vánoční stromky, které zakoupila obec. Betlém byl poprvé postaven v roce 2004. Letos jsme ho stavěli již po osmmnácté a vznikla z toho dlouholetá pěkná tradice. Venkovní Betlém a adventní věnec se staly neopomenutelnou ozdobou našich Morašic v době Adventu a Vánoc.
RORÁTY
Roráty (z latinského rorate „rosu dejte“) představují specifickou podobu ranní mariánské mše v době adventní. Jsou to typické české liturgické zpěvy, které rorátní mši doprovázejí a nemají v evropské kultuře obdobu. Dějí se tak při sporém osvětlení vnitřku kostela.
PĚŠÍ POUŤ DO MARIAZELL
Po dvouleté odmlce se letos členové Poutního bratrstva vydali opět pěšky do Mariazell, Spolu s rakouskými a třebíčskými poutníky jsme vytvořili výbornou partu. Třídenní putování v krásném přostředí Alp jsme zakončili v něděli dne 19. 6. 2022 slavnou bohoslužbou před děkovným stříbrným oltářem. Rádi jsme se po dvou letech opět viděli.
AUTOBUSOVÁ POUŤ DO ŘÍMA
Nepsaným pravidlem každého poutníka je navštívit alespoň jednou v životě světoznámá poutní místa a to Jeruzalém, Řím a Santiago de Compostela. Některým Morašickým se splnilo být přítomen na všech třech místech. Do Říma jsme se vypravili spolu s farníky z Jimramova a okolí a celkem nás odjelo 45 osob. Nejmladším poutníkem byl 15 letý a nejstarším 82 letý. Z Morašic tam odcestovalo 5 občanů, mezi nimi také členové Poutního bratrstva od svaté Anny. Někteří Morašičtí se tam vydali již po páté, jiní podruhé a někteří poprvé. Vezl nás tam klimatizovaný autobus dopravní společnosti OASA, majitele Tomáše HLAVATÉHO, Šumperk Lidická 18, PSČ 787 01.
O zajištění zájezdu, veškerého zázemí a organizaci se postaral hostěradický farář Mgr. Josef DVOŘÁK. S ním tam byli, jako duchovní i průvodcovský doprovod, i další dva kněží a to višňovský farář R. D. Mgr. Pavel KLOUČEK, který ovládá italštinu a farář z Dobřínska R. D. Karel SLANINA.
Do Říma jsme odcestovali v neděli z Hostěradic dne 10. 7. 2022 v 15:30 hodin a do Říma jsme přijeli krátce před 8. hodinou ranní dne následujícího. Zpět z Říma jsme odjížděli v sobotu dne 17. 7. 2022 v 11:00 hodin a do Hostěradic jsme přijeli v neděli ráno ve 2:22 hodin. Hned po příjezdu nám hostěradický farář odsloužil nedělní mši svatou.
Ubytováni jsme byli v centru Říma v duchovně kulturním centru, poutního domu Velehrad, který se nalézá 15 minut cesty pěšky od vatikánské baziliky svatého Petra, a to adrese Via delle Fornaci 200. Na úvod každého dne pobytu nám poutníkům hostěradický farář, v kapli poutního domu Velehrad, odsloužil mši svatou. Poté následovala snídaně a po ní jsme se vydávali na prohlídku kostelů a pamětihodností Říma.
Vytvořili jsme tři prohlídkové skupinky, které vedli průvodci farář Josef DVOŘÁK, farář Pavel KLOUČEK a řádová sestřička Společnosti sester Ježíšových Jana FIŠEROVÁ z poutního domu Velehrad. Každý den jsme mohli volit skupinku, se kterou půjdeme. Navštívili jsme Baziliku svatého Petra na stejnojmenném náměstí. Nezapomenutelným zážitkem byla prohlídka vatikánských muzeí a perličkou byla Sixtinská kaple s Michelangelovou freskou Posledního soudu. Stejně úchvatným byla vyhlídka z ochozu kupole do chrámu svatého Petra, odkud jsme vystoupali po schodišti na vyhlídkovou plošinu kupole, odkud je překrásný pohled na Vatikán, jeho zahrady, Dům svaté Marty, kde bydlí papež, železniční nádraží a celý Řím. Dalšími pamětihodnostmi byla návštěva baziliky v Lateránu. Laterán je nejvýznamnější křesťanský chrám, který je farním kostelem svatopetrské baziliky. Bazilika svatého Petra je pouze filiálním kostelem a je správně podřízena bazilice v Lateránu o čemž málokdo ví. Dalšími cíli našich prohlídek bylo Koloseum, Fórum Romanum, Kapitol se sochou vlčice, Památník Viktora Emanuela II., bazilika svatého Klementa, kde jsou ostatky svatého Cyrila, Pantheon s největší betonovou kupoli na světě. Kupole Pantheonu sahá do výšky 136,5 metru, má průměr 43,5 metru a váží přibližně 10 000 tun. Dalšími zastávkami byla bazilika Santa Maria Maggiore neboli Panny Marie Sněžné. Baziliku založil papež LIBERIUS na místě zvaném Esquilin, kde 5. srpna roku 352 napadl sníh. Viděli jsme také Andělský hrad, Cirkus Maximus kde se konaly vozatajské soutěže, Španělské schody, Fontánu Di Trevi, zajímavou podívanou nabízí římský pahorek Aventin, kde je skrze klíčovou dírku vidět bazilika svatého Petra, lemována stromořadím. Třetí den jsme vycestovali do Pompejí, které roku 79 po Kristu zničil výbuch nedaleké sopky Vesuv. Další den se někteří zájemci mohli vydat autobusem k moři. Zbývající pokračovali v prohlídce Říma. Řím jsme si také prohlédli v noci, kdy jsou památky osvíceny.
Na závěr pobytu se v pátek večer dne 16. 7. 2022 konal večírek s názvem Družba, kde jsme si společně vykládali o svých zážitcích, při sklence dobrého vína a medoviny.
Autor zápisu římský, poutník Emil VEIS
VÍCE INFORMACÍ HLEDEJTE NA WEBOVÉ ADRESE:
https://www.hrady.cz/lateranska-bazilika
