Církevní rok a tradice

Autor textu a fitografií E. VEIS - není-li uvedeno jinak - zpracováno vyhledáním v archivech a na ewebových stránkách.

Podle autorského zákona 121/2000 Sb. § 2, odst 1 a § 16 je možno texty a fotografie stahovat pouze se svolením autora.

Církevní rok nezačíná 1. ledna, jak je tomu podle běžného lidového kalendáře. Církevní rok začíná 1. adventní nedělí, to je 4. nedělí před Vánocemi. V průběhu celého církevního roku věřící postupně prožívají jednotlivé události ze života Kristova od jeho narození v Betlémě, až po ukřižování za hradbami Jeruzaléma, dále jeho vzkříšení třetího dne po ukřižování, svátek Letnice a očekávání jeho druhého příchodu.

Advent

Advent je přípravou na Vánoce a začíná nedělí, která je nejblíže 30. listopadu, a končí 24. prosince. Je to období radostného očekávání Kristova příchodu na svět. Při bohoslužbách se používá fialová barva. Výjimkou je třetí neděle adventní, kdy se používá barva růžová.

Vánoční doba

Začíná v předvečer slavnosti Narození Páně (večer 24. prosince) a končí nedělí po slavnosti Zjevení Páně, to je. po 6. lednu. Kristovo narození si připomínáme půlnoční mší, na kterou chodí množství lidu. Kostely mají vánoční výzdobu, ke které patří neodmyslitelně kostelní betlém a nazdobený vánoční stromek. I v našich Morašicích máme kostel svaté Anny vyzdoben podobně. Při bohoslužbách se obvykle používá bílá barva.

Do vánoční doby patří

25. prosinec – slavnost Narození Páně – začíná již večer 24. prosince, kdy se slaví půlnoční mše svatá. Bohoslužby probíhají i v den slavnosti Narození Páně.

6. leden – slavnost Zjevení Páně - lidově se této slavnosti také říká „Tři králové“. Připomíná se tím několik událostí spojených se zjevením Ježíše Krista, kterým je klanění tří mudrců v Betlémě, dále Ježíšův křest v řece Jordánu a proměnění vody ve víno v Káni galilejské. Při této slavnosti se v kostelích žehná voda, křída a kadidlo. Svěcenou křídou pak koledníci píší na veřeje dveří známé - C + M + B 2021. Letopočet se pochopitelně mění. Podle tradice se také při mši na slavnost Zjevení Páně ohlašuje datum Velikonoc a jiných pohyblivých svátků. Někdy se slavnost Zjevení Páně překládá na předchozí či následující neděli.

Následující nedělí po slavnosti Zjevení Páně končí vánoční období. V našich Morašicích jsme rokem 2004 obnovili pochůzku "Tří králů" po morašické návsi. Kostými jim byly ušity podle vzoru obleku mudrcu z kostelního betléma. Tradice koledování Tří králů po morašické návsi se od té doby udržuje nepřetržitě. Až v roce 2021 ji přetrhla pandemie Covidu 19 a obchůzka musela být zrušena. Občané ale peněžní dary mohli přinést do pokladničky Charity, umístěné v kanceláří OÚ, nebo zaslat na transparentní účet. Všem dárcům srdečně děkujeme.

Masopust

Masopust je třídenní lidový svátek, který nemá nic společného s liturgií, ale přesto je podřízen běhu církevního kalendáře. V církevním kalendáři je to takzvané mezidobí. Začíná po svátku Tří králů (6. ledna) a má tedy své pevné datum, S jeho koncem to ale tak není. Doba Masopustu končí na Popeleční středu a ta je zase závislá na datu Velikonoc, které nastávají na první neděli po jarním úplňku, Popeleční středa se tak může pohybovat v rozmezí od poloviny února do počátku března. Popeleční středou také začíná 40 denní půst před Velikonocemi. Protože datum Velikonoc je pohyblivé, je i konec masopustu pohyblivý.

česky: masopust (postíme se od masa)
anglicky: lent
italsky: carneval (dáme masu vale, carne je italsky maso)

Přípravou na masopust začínala čtvrtkem před masopustní nedělí, který se nazýval "tučný čtvrtek". Bývalo zvykem, že na "tučný čtvrtek" má člověk jíst, pít a hodovat co hrdlo ráčí, aby mu po celý rok vydržela síla. Hlavní masopustní zábava začínala na masopustní neděli, kdy musel být bohatý oběd. Celá ves se také chystala do hospody na lidovou tancovačku. Někde se tančívalo přímo na návsi a tance se často protáhly až do rána.
Vyvrcholením masopustu bylo masopustní úterý. Toho dne procházely všemi vesnicemi průvody maškar a často se hrávala i divadelní představení, secvičená obvykle žáky, pod vedením učitelů.

Od roku 2000 se tradice masopustů v našich Morašicích obnovila. Nejprve se uskutečnily masopustní zábavy dospělých i dětí s maškarami na sále nového kulturního domu a následně se začalo s tradicí chození maškar po morašické návsi. Až v roce 2021 tuto letitou tradici přetrhla pandemie Covidu 19 a obchůzka maškar musela být zrušena. Můžeme jen doufat, že to bylo jen v tom uvedeném roce.

VÍCE ZDE

Postní doba

Postní doba trvá od Popeleční středy až po začátek večerní mše, sloužené na Zelený čtvrtek, která je zaměřena k přípravě na slavení Velikonoc. Věřící se více věnují modlitbě a naslouchají, co k nim Bůh promlouvá skrze četbu Bible. Také se připravují skrze pokání a připomínají si vlastní křest. Zvláštním způsobem se v tomto období připravují ti, kdo o Velikonocích přijímají křest. Při bohoslužbách se obvykle používá fialová barva.

Popeleční středa je dnem přísného postu. Při mších jsou věřící označováni popelem, který se získá spálením posvěcených suchých kočičkových ratolestí z loňského roku. Při udílení „popelce“ kněz obvykle říká: „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ nebo: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš“.

Popeleční středa je v liturgickém kalendáři první den postní doby. Po ní pak následuje čtyřicetidenní půst. Do této doby spadá celkem šest nedělí. Zvláštností je, že neděle se do postní doby nezapočítávají, proto, že se za postní dny nepovažují. Z časového hlediska tedy Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí. Pro každý rok platí jiné datum stanovení Velikonoc, což pochopitelně ovlivňuje i stanovení data Popeleční středy.

Názvy postních nedělí vznikly podle úvodního slova vstupní antifony a jsou tyto:

1. neděle postní - Černá, liščí - latinsky Invocativ - podle vstupní antifony “Invocavit me et ego exaudiam eum” - Bude ke mně volat a já ho vyslyším. Povolal mne.

2. neděle postní - Pražná, suchá - latinsky Reminiscere - podle vstupní antifony “Reminiscere miserationum tuarum, Domine” - Pane, rozpomeň se na své slitování, na své milosrdenství.

3. neděle postní - Kýchavá - latinsky Oculi - podle vstupní antifony “Oculi mei semper ad Dominum” - Mé oči stále vyhlížejí Pána.

4. neděle postní - Družebná - latinsky Laetere - podle vstupní antifony “Laetare Jerusalem” - Raduj se, Jeruzaléme.

5. neděle postní - Smrtná - latinsky Judica - podle vstupní antifony “Iudica me Deus” - Zjednej mi právo, Hospodine.

6. neděle postní - Květná - latinsky Palmarum - při ní si připomínáme slavný vjezd Pána Ježíše do Jeruzaléma, kdy mu lidé provolávali slávu a vítali Ho jako židovského krále. Pán přijížděl na oslátku a lidé Mu kladli pod nohy své pláště a neřezané palmové ratolesti, kterými Mu také mávali. V našich končinách se při mši světí jívové ratolesti, lidově „kočičky“.

ZDROJ: https://www.google.com/search?q=popelec&client=firefox-b-d&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=2ahUKEwiIhPqtk-buAhUuxIUKHSOPAzUQ_AUoAXoECAwQAw&biw=1920&bih=938#imgrc=HFmPxTVOV7DwYM

"Jak se získává popel k obřadu udělování Popelce". Popel vznikne spálením větviček, které se posvětily o rok dříve na Květnou neděli. Na jihu Evropy se pálí olivové a palmové ratolesti, u nás ve střední Evropě, kde tyto nerostou se k tomu využívají narašené větvičky jívy, kterým se lidově říká "kočičky". Uchovávají se přes rok doma, zasunuté za křížem. Schovávají si je také kostelníci, kteří popel k obřadu "Popelce" připravují. Před Popeleční středou je pak spálí a na Květnou neděli kněž vysvětí nové "kočičky". Tak se tento proces neustále opakuje.

Na Popeleční středu pak uděluje kněž věřícím na čelo znamení kříže a přitom pronáší střídavě tyto formule: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ (srov. Gn 3,19), nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Přijetím popelce si má člověk připomenout svoji pomíjivost a odhodlání zříci se zlého konání.

Bylo pradávnou tradicí že ženám kněz udělil Popelec znamením kříže na čelo. Mužům se ale popel sypal přímo na hlavu. Znamenání křížku u žen vycházelo z dávné zvyklosti, kdy ženy musely mít hlavu zahalenou závojem, který si pro udělení Popelce pouze poodhrnuly.

Květná (pašijová) neděle se slaví bezprostředně před velikonočním třídenním - "Triduem". Církev tímto dnem vstupuje do událostí umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Připomíná si přitom Ježíšův slavnostní vjezd do Jeruzaléma a chvíle Kristova umučení. Bohoslužby proto často začínají slavnostním průvodem s jívovými ratolestmi a při mších se čtou nebo zpívají pašije.

Zelený čtvrtek – dopoledne slaví biskup mši svatou společně se svými kněžími (tzv. Missa chrismatis) a světí při ní oleje a křižmo. Večerní mší svatou na památku Poslední večeře pak začíná velikonoční třídenní, či "Triduum".

Květné neděli předchází neděle Smrtelná či Smrtná při níž je hojně rozšířen zvyk vynášení Smrtky ze vsi, které se říká Morena, Mařena, Smrtholka aj. Také morašické školačky tuto nepřetržitou tradici dodržují. Přerušila ji až Covidová epidemie v roce 2020. Figurína morašické Mořeny je ze špalku dřeva, obličej má namalovaný barvami na plátně. Na sobě mívá ženské pestrobarevné šaty a na krku pověšené korále. Školačky ji každoročně, před obchůzkou obřadně zdobí. Chodí s ní dům od domu a za zpěvu známé písničky s ní pohupují. Za odměnu pak dostanou vajíčka a peníze. V čase našich rodičů dostávaly kolednice také sádlo a omastek. To se hospodyním zdůrazňovalo po zakončení zpěvu, zatřesením pokladničky s kovovými mincemi a hlasitým zvoláním. "Véce, mastný do šole." Dnešní mladá generace by tomuto slovnímu spojení zřejmě vůbec neporozuměla.

Traduje se, že na Zelený čtvrtek odlétají zvony do Říma a proto umlkají všechny kostelní zvony na věžích a také zvonky ministrantů. Při mších se používají pouze dřevěné klapačky a místo vyzvánění kostelních zvonů obchází školáci vesnice v časech zvonění. Na věžích bývaly kromě zvonů také velké hrkače, kterými zvonil kostelník v čase, kdy zvony umlkly. Také v naší vesnici nemá tato tradice přerušení a nepřerušila ji ani pandemie. Našlo se pár chlapců, kteří prošli vesnicí místně, kolem svého domova.

Dávné tradice se držel i morašický kostelník hrkáním na Dolním konci. Jedním z několika úkolů kostelníků, v dřívějších dobách, byla také povinnost hrkat místo zvonění a ta byla o velikonocích roku 2020 v době pandemie realizována. Kostelníkům k tomu sloužily velké hrkače, umístěné ve věžích kostelů poblíž zvonů. Konstrukce těchto hrkačů byla dvojí ho druhu. Menší bývaly přenosné, ty větší a těžší pak nepřenosné rámové, v provedení stojatém či ležatém. Některé se dochovaly do dnešní doby. Koukněte se na ně přes tlačítko.

VÍCE ZDE

Velikonoční třídenní ("Triduum")

Velikonoční "Triduum" je vrcholem celého církevního roku. Věřící v něm prožívají události umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Do "Třídenní" se započítává Velký pátek, kterému předchází večerní mše na památku Poslední večeře, Bílá sobota a neděle Zmrtvýchvstání Krista. Mše svatá na památku Večeře Páně se slaví na Zelený čtvrtek večer. Připomíná se při ní poslední večeře s apoštoly, při níž Ježíš, v předvečer noci, kdy byl zrazen Jidášem, ustanovil eucharistii, kterou si připomínáme chlebem a vínem proměněných v Tělo a Krev Krista při mši svaté. Ježíš přitom umyl nohy apoštolům, a podobně to při čtvrtečním obřadu činí také kněz nebo biskup některým ministrantům a věřícím. Během této mše také přestávají zvonit zvony a hrát varhany a to až do Vzkříšení, které se slaví na Bílou sobotu až po západu slunce. V závěru mše na Zelený čtvrtek je také odnesena eucharistie mimo hlavní svatostánek do boční lodi kostela, Zvykem je obnažit oltáře a zahalit kříže fialovým suknem.

Velký pátek je dnem, kdy si věřící připomínají Kristovo celodenní utrpení zakončené ukřižováním. V ten den se dodržuje velmi přísný půst od masných pokrmů. Velký pátek je jediným dnem v roce, kdy se neslaví mše svatá. Po příchodu do kostela se kněz a přisluhující v tichosti ukloní a položí tváří na zem. Tato symbolika vyjadřuje pokoru člověka, ale také i zármutek. Během bohoslužby se zpívají pašije a po nich se modlí slavnostní prosby, Věřící poté uctívají svatý Kříž a kněz jim podává přijímání.

Bílá sobota je dnem, kdy se věřící modlí u Kristova hrobu a uvažují o Jeho umučení, smrti a sestoupení mezi mrtvé. Současně očekávají Jeho vzkříšení. V tento den se neslaví mše svatá. Až ve večerních hodinách se slaví vigilie z následující slavnosti zmrtvýchvstání Páně.

Neděle zmrtvýchvstání Páně. V noci před nedělí Zmrtvýchvstání Krista se slaví slavnostní vigílie. Křesťané zde oslavují noc Kristova vzkříšení, v níž došlo k osvobození od otroctví smrti a hříchu. Odtud plyne název Velikonoce neboli Velká noc. Bohoslužba začíná až po západu slunce. V blízkosti kostela je přichystán oheň, který symbolizuje světlo Kristova vzkříšení. Od něho kněz zapálí velkou velikonoční svíci ze včelího vosku, zvanou "paškál." Od ní si pak věřící postupně zapalují své svíce a odebírají se průvodem do kostela. Nejprve jdou ministranti, pak kněz s paškálem a po nich ostatní věřící. V kostele se zpívá slavnostní chvalozpěv, který oslavuje velikonoční události. Po čteních z Bible přijímají křest dospělí lidé, obvykle za přítomnosti biskupa. Za datum Velikonoc je stanovena první neděle po úplňku po jarní rovnodennosti, který nastává 21. března.

Žehnání pokrmů o velikonocích

V době Velikonoc, konkrétně na Boží hod velikonoční a po celý další oktáv světí kněz v kostele pokrmy. Žehnání velikonočních pokrmů je v Církvi starým zvykem. Připomíná se tímto pravda, vyjádřená apoštolem svatým Pavlem těmito slovy: "Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte ke slávě Boží" (1 Kor 10,31). Požívání jídla je posvátnou činností, proto sekřesťané modlí před i po jídle, a na největší svátek Zmrtvýchvstání se také také žehnají pokrmy. Po skončení mše se účastníci vracejí s radostí do svých domovů a usedají ke společnému svátečnímu stolu. D ělením požehnaného vajíčka, si navzájemvyjadřují přátelství, sounáležitost a vlídnost. Požehnané vajíčko má zvláštní symboliku. Bylo a je symbolem nového života.

Žehnání pokrmů se může provádět i v domácnostech. Žehnání pokrmů o Velikonocích souvisí se starou postní praxí, která zapovídala požívání nejen masa, ale i vajec a sýra. Žehnací modlitbu pronáší zpravidla otec rodiny, úryvek zPísma může číst někdo jiný. Žehnací modlitbu neprovází ani znamení kříže, ani kropení svěcenou vodou. Úryvek z Písma pro žehnání pokrmů může být například:

Gn 1,27–31a
Gn 9,1–3
Lk 11,9–13

Žehnací modlitba pro požehnání pokrmů: Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože,ty všechno naplňuješ svým požehnáním;shlédni na nás,když dnes o slavnosti zmrtvýchvstání tvého Synaděkujeme za tvé dary,které mají sloužitk uchovánínašeho pozemského života,a uč nás přijímat je z tvých rukou tak,aby všechno směrovalo k tvé oslavě.Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Velikonoční doba

Začíná nedělí Zmrtvýchvstání Páně a končí po 50 dnech slavností Seslání Ducha svatého, kterému se také říká Letnice. Připomíná se tím období Kristova vzkříšení a život prvotní církve. Při bohoslužbách se obvykle používá bílá barva.

Neděle Božího milosrdenství – slaví se první neděli po Velikonocích a ustanovil ji papež Jan Pavel II, který na tuto slavnost, shodou okolností také zemřel.

Nanebevstoupení Páně – slaví se ve čtvrtek 40. den po Neděli zmrtvýchvstání Páně. Připomíná setím událost, kdy Ježíš po svém vzkříšení vstoupil do nebe. Někdy se tato slavnost může přeložit na následující neděli. Po slavnosti Nanebevstoupení Páně začíná devítidenní pobožnost, tzv. novéna, při níž se křesťané připravují na slavnost Seslání Ducha svatého.

Slavnost Seslání Ducha svatého – slaví se v neděli 50. den po Neděli zmrtvýchvstání Páně. Připomíná se událost, kdy na apoštoly sestoupil Duch svatý a bylo tak dokončeno Kristovo působení na zemi a slavnostně ustavena církev.

Liturgické mezidobí

Období církevního roku, jako jsou advent, vánoční doba, postní a velikonoční doba, se prožívá přesně podle posloupnosti Kristova života. Mimo zmíněná období zbývá během roku ještě 33 nebo 34 týdnů. V nich se neprožívají události Kristova života posloupně, nýbrž z hlediska jeho působnosti.

Liturgické mezidobí má dvě části: První část mezidobí začíná v pondělí po neděli následující po 6. lednu a končí před Popeleční středou. Druhá část mezidobí začíná po slavnosti Seslání Ducha svatého a končí před 1. adventní nedělí.

Při bohoslužbách se obvykle používá zelená barva.

Ostatní důležité svátky

V průběhu církevního roku si připomínáme různé svátky, které se týkají některých aspektů života Ježíše Krista, Panny Marie a různých svatých.

1. ledna – slavnost Matky Boží, Panny Marie. V tento den si připomínáme Světový den míru.
2. února – Uvedení Páně do chrámu, lidově zvaný Hromnice – připomíná se událost, kdy 40 dní po narození Ježíše Ho Maria a Josef přinesli do jeruzalémského chrámu, aby Ho odevzdali Bohu, jak býval zvykem. Tam stařec a prorok Simeon nazval Ježíše „světlem k osvícení pohanů“. Na tento svátek se žehnávají svíce, zvané hromničky, které se rozžínají při modlitbách, nebo v těžkých chvílích života“, například během bouře či úmrtí člena rodiny. Tento den je také dnem zasvěcených osob (tzn. mnichů, řeholníků, řádových sester apod.)
19. března – slavnost svatého Josefa, snoubence Panny Marie, který byl povoláním tesař.
25. března – slavnost Zvěstování Páně. Anděl Gabriel navštívil Pannu Marii, aby jí oznámil narození Ježíše, kterého počne z Ducha svatého.
Ježíše Krista, nejvyššího a věčného kněze - slaví se ve čtvrtek po slavnosti Seslání Ducha svatého.
Nejsvětější Trojice – slaví se v neděli po Seslání Ducha svatého.

Těla a Krve Páně, lidově zvaný Boží Tělo – slaví se ve čtvrtek po slavnosti Nejsvětější Trojice. Součástí bohoslužeb bývá průvod s eucharistií ke čtyřem oltářům rozestavěných po návsi v blízkosti kostela.
Nejsvětějšího Srdce Ježíšova - slaví se v pátek po 2. neděli po Seslání Ducha svatého
29. června – slavnost apoštolů Petra a Pavla
5. července – slavnost svatých Cyrila a Metoděje
6. srpna – Proměnění Páně
15. srpna – Nanebevzetí Panny Marie
28. září – slavnost svatého Václava
1. listopadu – slavnost všech svatých
2. listopadu – vzpomínka na všechny věrné zemřelé
Ježíše Krista Krále – slaví se poslední neděli před adventem
8. prosince – slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie. V tento den si připomínáme skutečnost, že Panna Maria byla uchráněna od dědičného hříchu.

Důležité svátky naší obce

Mimo církevní svátky během roku jsou pro naši obec velmi důležité následující dva svátky.

26. července – svátek svaté Anny, patronky morašického kostela. V neděli, která připadne na tento den, nebo následující neděli po uvedeném datu tu slavíme pouť.
2. neděle v říjnu – slavíme tu posvícení, kdy si připomínáme posvěcení morašického kostela.

Pokud se chcete dozvědět něco více o zvycích a tradicích na Znojemsku, zkuste si to vyhledat právě zde. Je to velmi zajímavé čtení a je tam něco i o Morašicích.

ZKUSIT

Během prohlížení Vás mohou rušit reklamy. Za to se omlouváme.